Článek
Aktuální publikace je pojata jako jakési policejní pátrání, jak uvedl na začátku autor. Navštěvuje totiž spolu se svými kolegy autentická místa zásadních momentů činnosti Morávka a jeho pomocníků. K dokonalému přehledu čtenáře přispívají také v knize uvedené QR kódy, díky nimž se dostane ke krátkým filmovým dokumentům.
Tato kniha je velmi pečlivě pojatá (opatřena mnoha dokumenty a citacemi z nich), zabíhá často až do drobných detailů, proto vyžaduje opravdu poučeného čtenáře, tedy člověka, který o Morávkově odboji i následném atentátu na Heydricha něco ví. Málo zběhlý člověk se může v detailním rozboru snadno ztratit, což je jediná nevýhoda této publikace.
Pavel Černý je autor, který si chce vše zkusit na vlastní kůži. Díky tomu může potvrdit, nebo naopak vyvrátit, zažité legendy a mýty. Třeba o Morávkově spuštění z výšky 12 metrů po ocelovém laně z bytu v Nuslích (které Morávkovi uřízlo dva články levého ukazováku). Autor si akci zkusil, čímž dokázal, že to není legenda.
Ale zároveň si všiml i zajímavého detailu. Jak mohl odbojář poté střílet oběma rukama bez několika článků prstu? Autor navíc při rekonstrukci zjistil, že kvůli zraněné ruce se zbraň zasekává. Jak tedy mohl Morávek střílet z obou zbraní? Třeba si, stejně jako kytarista Black Sabbath Tony Iommy, udělal na amputovaný prst nějakou protézu.
Další záhada je, jak se mohl odbojář z obklíčení prostřílet a posléze utéct v pražské Karlově ulici po střechách? I to si autor zkusil a osobně ověřil.
Kdyby si to vymyslel nějaký filmový scenárista, kritik by ho roznesl na kopytech. Jenže Morávek tohle opravdu dokázal a stal se tak zároveň Jamesem Bondem (vzpomeňte si, jak Daniel Craig na Madagaskaru šplhá po výškách a pálí ve filmu Casino Roayle) a rodokapsovým pistolníkem pobožným střelcem.
Westernovou střílečku totiž připomínal také poslední boj Václava Morávka na Prašném mostě. I tady si autor zkusil, jaké to asi bylo prchat před smečkou gestapáků. V tomto případě se stal Morávek opět Jamesem Bondem, byť ho to nakonec stálo život.
Kniha si všímá i dalších událostí po Morávkově smrti, především atentátu na Heydricha 27. května 1942. I v tomto případě Černý hledá detaily. Zajímá se o použité zbraně při akci. Samopal Sten Gun je známý, méně známé už je použití osobních zbraní v rukách Gabčíka a Kubiše.
A všímá si i toho, čí pistole vlastně byla na plakátu k hledání pachatelů atentátu (protože Gabčíka a Kubiše být nemohly). Vyvozuje, že asi výsadkářů z výsadku Bivouac.
Proč vlastně taková kniha vyšla? Na to dává odpověď Černého spolupracovník, historik a bandžista skupiny Taxmeni Jaroslav Čvančara. V předmluvě uvedl, že tato publikace ukazuje, že jsme za německé okupace nebyli národem zbabělců, kolaborantů, kteří ve švejkovském stylu vždy jen skloní hlavy a mazaně čekají, jak to dopadne. A to není málo!
