Článek
Po dvaadvaceti letech ukončil vloni v prosinci činnost klub Piksla v Břeclavi. Zakladatel Václav Hanzl už nebyl s to provoz finančně udržet. Radnice si uvědomovala, že klub, jenž původně byl barem, je užitečným kulturním hnízdem, kde se konaly koncerty alternativní hudby, divadelní představení či výstavy.
Proto i poskytla dotaci, ale ekonomicky to beztak nevycházelo. Ten malér nastal s covidem: po něm se mladí do klubu nevrátili, návštěvy starší generace to nevytrhly.
Počátkem stávajícího měsíce se objevila zpráva, že v centru Ústí nad Labem skončí Knihkupectví Pod Věží – po pětatřicetileté existenci. Jednašedesátiletý knihkupec Ladislav Řeřicha téměř jistě v březnu už neotevře. Důvod: peníze.
Budova náleží arciděkanství, které po knihkupci požaduje výši nájmu, kterou on není s to uhradit – takové tržby prostě nemá.
Meziročně se na rozdíl od tištěných knih zvedly objemy trhů elektronických knih a audioknih.
Při zprávě o ústecké prodejně se mi vybavil osud Knihkupectví Michal Ženíšek v brněnské pasáži Alfa, o němž jsem tady psal před třemi roky. Majitel pasáže chtěl mít v daném místě něco výnosnějšího. Díra v nabídce toho druhu knih, které měl Ženíšek na pultech, zůstala v Brně nezacelena.
Všechny tři příklady z poslední doby mají jedno společné: konec kulturních ostrůvků, v nichž se lidé fyzicky scházeli, komunikovali spolu z očí do očí, udržovali pospolitost. Dnešní trend však nezná sentiment: rostoucí nájmy, drahé živobytí, změny návyků. Kulturní alternativa je stále více okrajem, jenž provozně sám o sobě sotva přežije, zejména mimo Prahu. A i v ní je to boj.
