Hlavní obsah

Klavírista Ivo Kahánek: Rád natáčím hudbu, k níž mohu přidat vlastní názor

17. 11. 2021, 8:57
Právo, Radmila Hrdinová

Před dvěma lety získal klavírní virtuos Ivo Kahánek Cenu BBC Music Magazine za nahrávku Dvořákova Klavírního koncertu g moll s Bamberskými symfoniky a dirigentem Jakubem Hrůšou. Loni na Dvořákově Praze byl garantem i jedním z interpretů provedení Dvořákovy tvorby pro sólový klavír. Tu nyní nahrál na čtyřdiskové album Dvořák – The Complete Piano Works.

Foto: Emil Bratršovský

Ivo Kahánek si s Dvořákem rozumí.

Článek

Kolik času potřebuje klavírista, aby nastudoval a nahrál takový objem skladeb?

To je individuální a záleží na tom, jestli začínáte od nuly, nebo ne. Na samotné nahrávání jsme měli tři a půl měsíce. Půl roku by bylo jistě komfortnější, ale já už jsem měl v repertoáru skoro polovinu z celkového díla. A během lockdownu jsem měl čas připravit se lépe než v běžném koncertním provozu.

Co nového jste se studiem kompletního klavírní díla dozvěděl o Dvořákovi?

Klavírní dílo je otevřená kniha, v níž člověk nachází odlesky Dvořákova symfonického myšlení i skici k jiným dílům. Nabízí věci svébytně klavírní i příležitostné. Potvrdilo mi to přesvědčení o jeho neuvěřitelně marnotratné melodické invenci. I v nejmenších skladbičkách jsou často témata, na nichž by třeba Brahms postavil celou symfonii. Co jsem se nedozvěděl a co pro mě zůstane záhadou, je, proč Dvořák třeba ve variacích nebo repeticích dělá drobné změny, takže se ta místa pianista učí prakticky celé znovu.

O Dvořákovi se traduje, že psal hodně takzvaně neklavírně, ale přitom komponoval symfonie i opery u klavíru, alespoň podle informací od jeho potomků, a sám musel být poměrně zdatným klavíristou. Známé je jeho koncertní turné před odjezdem do Ameriky, kdy hrál s triem své dumky, jež sice nepatří k nejtěžším klavírním skladbám, ale až tak snadné nejsou. Tyto rozpory provázejí Dvořákovo klavírní dílo po léta.

Které ze skladeb, jež jste studoval nově, vám daly nejvíc práce?

Určitě jde o oba furianty, které jsou technicky dost náročné. Také některé z valčíků, eklog a Poetických nálad, v nichž jsou přes celkovou lyričnost až překvapivě obtížná místa. A nejde jen o techniku, ale o hudební výraz. Dvořákovo klavírní dílo je plné intimní lyriky.

Dnes usiluje řada interpretů, a to i ve světě, především o dramatičnost a energii. Ale u Dvořáka mnoho dramatických konfliktů nenajdete, spíš musíte hledat rovnováhu dramatických špiček a spousty té nejbarevnější lyriky tak, aby to Dvořákovi slušelo a nebylo to pro posluchače fádní. Snažím se toho dosáhnout i studiem pramenů. Práce navíc se vyplatí.

Foto: Supraphon/Petr Kurečka

Ivo Kahánek s nahrávkou kompletního Dvořákova díla pro sólový klavír.

Máte některé zvláště oblíbené skladby?

Jsou to jistě Poetické nálady s proměnlivostí výrazových poloh, Humoresky, v nichž je spousta nápadů, úžasné harmonie, slučující Dvořákovu vřelost a melodickou invenci s vlivy americké hudby. Je to také Suita A dur a Impromptu d moll, ve které Dvořák dosahuje až impresionistického výrazu, na nějž navazovali Suk a Novák. Ale oslovuje mě i pel raných věcí, jako jsou Silhouety, z nichž se hraje jen pár částí, ale v celku působí spontánně.

Ovlivnila vás historicky první nahrávka Dvořákova klavírního díla v podání Radoslava Kvapila z konce šedesátých let minulého století?

Tu nahrávku samozřejmě znám a je pro mě cenná. Ale od doby jejího vzniku se pohled na Dvořáka přece jen posunul, i když v českém prostředí ne zase tolik. Nemyslím, že jde o to, najít ve Dvořákovi novou interpretační senzaci, ale spíš se zabývat drobnými intimními polohami, kterých je tam opravdu hodně.

Není pro klavíristu trochu jednotvárné zabývat se delší čas jen jedním skladatelem?

Nuda to není. Rád natáčím hudbu, k níž mohu přidat vlastní názor, něco, co tu ještě nebylo řečeno. To právě kompletní Dvořákovo dílo umožňuje. Jsou to skladby krásné, přitom málo známé. Je jimi možné publikum překvapit. Zvláště pokud se ocitnou na vhodném pódiu, které podtrhne jeho intimitu a drobnokresbu.

Plánujete speciální dvořákovské recitály?

Ano, v zásadě plánuji dva typy dvořákovských recitálů. První bude něco jako Příběh Antonína Dvořáka, což by mělo být pásmo o něm, zahrnující jeho hudbu z různých období i mluvené vstupy. Druhým typem pak budou klasické recitály, v nichž je Dvořák postaven vedle dalších autorů, jimiž je jeho hudba částečně inspirována či s nimi nějak vnitřně souvisí.

Proměnil se váš pohled na Dvořáka tím, že jste detailně poznal celé jeho dílo?

Do určité míry ano. Určitě v případě jednotlivých skladeb, kde mi kontext cyklů odkryl jiný pohled a otevřel jiné interpretační možnosti. A proměnil se i můj pohled na Dvořákovu dobu. Tehdy nebyla možnost poslouchat reprodukovanou hudbu, ale lidé si kupovali noty a hráli si jeho skladby doma, což znamená, že museli být na poměrně vysoké interpretační úrovni, protože většina skladeb je obtížná. To na mě udělalo dodatečně velký dojem.

Neuvažujete o završení vašich dvořákovských studií i jeho skladbami pro čtyřruční klavír?

Ne v tuto chvíli, ale výhledově ano. Do budoucna bych se rád dostal ke Slovanským tancům, což je velká výzva. A pak jsou zde cykly Legendy a Ze Šumavy, které jsou plně na úrovni Slovanských tanců.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků