Hlavní obsah

Kanadská kapela Sum 41: Jsme v tom na doživotí

24. 9. 2022, 16:54

Dvojkoncert kanadských skupin Sum 41 a Simple Plan se odehraje 1. října v pražské sportovní hale Fortuna. Sum 41 již letos vystoupili na festivalu Rock for People, kde vznikl tento rozhovor s kytaristou Davem Bakshem a baskytaristou Jasonem McCaslinem.

Foto: archiv kapely

Sum 41 vznikli v roce 1996. Na snímku zleva Tom Thacker (kytara), Jason McCaslin (baskytara), Deryck Whibley (zpěv), Dave Baksh (kytara) a Frank Zummo (bicí)

Článek

Loni oslavili dvacet let od debutové desky a začátkem roku oznámili, že pracují na dvojalbu Heaven and Hell (Nebe a peklo). Nebeská část desky by měla být punková, pekelná tíhne k metalu.

Baví vás víc nahrávat písně pro album Heaven, nebo Hell?

McCaslin: To je těžká otázka. Některé nebeské písně jsou opravdu zábavné, v odlehčenějším poppunkovém duchu. Takové jsme už dlouho nenahrávali. Ale já osobně mám rád i těžší skladby. Jediná jistota je, že na obou albech budou skvělé písničky. Tebe, Dave, asi bude víc bavit ta pekelná část, protože tam máš víc kytarových sól, že ano?

Baksh: V Heaven jsou kytary trochu víc v pozadí, což není až taková legrace, ale obojí bude určitě znít úžasně naživo.

McCaslin: Nečekejte ale, že to bude takový rozdíl. Náš zpěvák Deryck si sem tam přidá do nebeských písní nějaké balady, smyčce a flétničky, ale v zásadě jsme to pořád my, čtyřčlenná kapela, ve které hrají prim bicí, kytary, baskytara a vokály. Hlavní je, aby zůstala zachována naše divoká koncertní tvář.

Takže žádné velké změny?

Baksh: Dávno nám došlo, že už nejsme zrovna miláčci rádií, pokud se tedy bavíme o mainstreamových stanicích, kde nás v začátcích docela brali. Ale pro nás byly vždy důležité koncerty a jejich atmosféra. To je ta největší zábava. Proto když nahráváme, přemýšlíme především o tom, jak budou písně znít z pódia. Na něm už máme roky ustálenou tvář.

Nemáte chuť jít rádiím takříkajíc trochu naproti?

McCaslin: Nejsme kapela, která by se za něčím hnala. Vždycky budeme hrát to, co milujeme, a jednou za čas se něco chytne. Svůj úspěch jsme si vyjezdili v klubech. nevynesly nás nahoru hity.

Baksh: Na vlně úspěchu se veze snadno. Těžší je si zachovat identitu v náročnějších obdobích. Když dokážete držet pospolu i ve chvílích, kdy se vám tolik nedaří, pak teprve kapela za něco stojí.

Jak to vypadá, když pracujete na desce?

Baksh: Dneska si můžeme dělat, co chceme, ale výhoda je, že to už dnes, kdy není těžké pořídit si studio domů, může většina lidí. Stejně jako ostatní jsme i my podlehli tomu, že si často nahrávky posíláme. Nahraju třeba hromadu kytarových sól, pošlu je Deryckovi a on vybere to, co se mu líbí nejvíc.

McCaslin: Také teď nemáme žádnou smlouvu s vydavatelskou firmou, což má výhody i nevýhody. Ale ta hlavní výhoda je, že nahrávání je plně v naší režii. Už dlouho to děláme tak, že nahrajeme desku sami a až hotovou ji předáme nezávislému vydavatelství.

Střetávali jste se v minulosti s odlišnými představami vydavatelů?

Baksh: To si pište, když jsme jednomu našemu bývalému vydavatelství předložili desku Does This Look Infected?, tvářili se jeho zaměstnanci, že jsme se zbláznili. Ptali se nás, co jsme to proboha provedli? Proč jsme nahráli takovou desku, která vůbec nezní jako náš debut All Killer No Filler? Trvali jsme si na tom, že takhle teď naše kapela zní. Vydavatelé se s tím nakonec smířili a podpořili nás, ale diskuse kolem toho byly obrovské. Když ty písničky ale slyšeli poprvé, byli, mírně řečeno, smutní.

McCaslin: Ale upřímně, nikdy se nás nesnažili změnit silou. Možná tušili, že by se to nepovedlo. I když třeba doufali v něco jiného, nakonec pochopili, že je to tak, jak to je.

Baksh: Naposledy se nám někdo doopravdy snažil vysvětlit, co máme dělat a jací musíme být, abychom uspěli při podpisu smlouvy. Vnímali jsme, že něco říká, ale jediné, na co jsme se soustředili, byly mastné drobečky ze sušenky na tričku onoho manažera. O ničem jiném jsme pak nemluvili.

Jak se má váš frontman Deryck Whibley, který v minulosti bojoval se závislostmi a v roce 2014 se dokonce ocitl blízko smrti?

Baksh: Dobře! Cítí se líp. Je zdravý a střízlivý. Energií a kondičkou se vrátil do svých teenagerských let. Rozhodně je teď nejvíc v kondici z celé kapely.

Co pro vás dnes kapela znamená?

McCaslin: Máme ji už více než půlku našich životů. Nic jiného neznáme. Bez ní bych vůbec nevěděl, co dělat.

Baksh: To jsme si ostatně vyzkoušeli během pandemie. Vůbec jsme netušili, co dál. Rozhodně nejsme z těch, kteří by zjistili, že je naplňují i jiné věci. Uvědomili jsme si, že kapela je pro nás všechno. Jsme v tom na doživotí.

McCaslin: Všichni máme i něco dalšího, ale tohle je ta největší věc.

Baksh: Můžu dělat cokoli, ale když přijde zpráva od kluků, že je potřeba něco udělat pro kapelu, běžím.

Reklama

Související články

Nová alba: Sum 41, Scott Stapp a Iggy Azalea

24. 7. 2019, 7:00

Tři nová alba z posledních dnů stojí za pozornost. Je tu nová deska kanadských Sum 41, k další studiové nahrávce se dostal Scott Stapp a fanoušky rapu jistě...

Výběr článků