Hlavní obsah

Johannes Benz: Viděl jsem možná to, co nás čeká

Právo, Jaroslav Špulák

Johannes Benz je umělecké jméno zpěváka, skladatele, muzikanta, aktivisty a režiséra Jana Foukala. V pátek se na trh dostává jeho první album One Way Road, které vzniklo v době, kdy se v rámci příprav na realizaci svého filmu vypravil na hranice Kanady a USA mezi řidiče kamiónů. Vznikl základ audiovizuální roadmovie o ztraceném řidiči, a také série písniček. Ty vycházejí na albu a vydávají se za svými posluchači. Křest alba proběhne v sobotu 15. března v pražském Experimentálním prostoru NoD.

Foto: Supraphon

Johannes Benz pokřtí své první album v sobotu v Praze.

Článek

Kdo je Johannes Benz?

Je to postava, které propůjčuji svůj hlas i tvář. Není to kapela, je to jedna osoba, a její písničky dávají prostor pro posluchačovu imaginativnost.

Do Ameriky jste odjel připravovat audiovizuální roadmovie. Jsou písničky na desce hudbou k filmu?

Původní myšlenka skutečně byla taková, že půjde o film, ke kterému vznikaly písničky. V Americe jsem se seznamoval se životem řidičů kamiónů, abych pochopil, jaký přesně je a co je to za lidi. Současně jsem psal písničky, natáčel truckery, a tak vznikla jakási mezifáze: roadmovie ze života kamioňáků s živým hudebním doprovodem. Jelikož jsme se rozhodli, že písničky nahrajeme jako album, šel film zatím stranou.

Vznikne někdy?

Je v přípravách a věřím, že ho natočím. Měl by to být takzvaný eastern ze současnosti. Netuším ale, kdy a jak bude hotový. Je to běh na dlouhou trať. I proto bych album s filmem moc nespojoval, protože mohou vzniknout ještě úplně jiné písničky. Abych to tedy shrnul: svůj film jsem začal dělat od soundtracku, který mi přijde natolik zajímavý, že dostal přednost.

Foto: Supraphon

Johannes Benz je umělecké jméno.

Jaký je svět amerických řidičů kamiónů?

Jsou to lidé, kteří jsou součástí obrovské mašinérie, v níž jsou posledním článkem, který v podstatě nikoho nezajímá. Převážejí něco odněkud někam, kolikrát ani přesně nevědí, co vezou.

V celém tom systému jsou trochu ztracení a nemají moc velký kredit. Dostávají průměrně sedmdesát centů za míli, což je málo na to, aby uspokojivě uživili rodinu, se kterou stejně nemohou být. V téhle samotě je pro ně velmi silným partnerem rádio. Při jeho poslechu se jim vracejí vzpomínky na události jejich života. Spousta z nich samozřejmě dospěje k otázce, jaký má vůbec smysl.

Proč jste sledoval americké řidiče kamiónů. Vždyť osud českých bude asi velmi podobný…

To máte pravdu. Mě ale zajímal globální rozměr celého toho systému. Proto jsou písničky na albu v angličtině. Johannes Benz je postava, která prostupuje časem i prostorem, je to do jisté míry emigrant, který se objevil i v České republice.

Důležitou roli v tom hrála i má touha po Americe, touha vědět, jak to tam vypadá. Chtěl jsem být konfrontovaný s realitou v zemi, jejíž národní symbol coca-colu jsem si před revolucí vystavoval ve vitríně jako suvenýr.

Přišlo rozčarování?

Vlastně ano, alespoň pokud jde o předmět mého sledování – truckery. Nebyla to žádná romantika dálnic, žádné nádherně nekonečné pláně, nic takového. Narazil jsem na tvrdý byznys a deziluzi. V Čechách to takové ještě není, ale protože se upínáme k západnímu světu jako ke vzoru, viděl jsem možná to, co nás čeká.

Co jste dělal předtím, než jste se stal Johannesem Benzem?

Hledal jsem a objevoval. Hrál jsem na kytaru, klavír, trumpetu, dělal jsem divadlo s Vosto5, učil na gymnáziu práci s videem, pracoval na projektu Kino otevřeno. Také jsem absolventem dokumentární tvorby na pražské FAMU, takže natáčím dokumenty. Působil jsem i ve sdružení Auto* Mat, kde jsme se zabývali tím, jak redukovat automobilismus tak, aby byl na zemi větší prostor pro člověka.

Jako Johannes Benz se snažím mluvit hudbou. Navíc v době, která je intermediální a písničky vyžadují pro svou další existenci video. To všechno jsem schopen si udělat sám. Johannes Benz je konceptuální projekt, který odkazuje různými uměleckými směry.

Reklama

Výběr článků

Načítám