Článek
Právě ta, stejně jako obrazy z poslední doby nebo i kresby či akvarely, je možné vidět na výstavě nazvané Retrospektiva (trvá do 29. května). V pražském Museu Kampa nabízí ve třech patrech kompletní ukázku autorova talentu.
To, co dělá malíře tak výrazným, je v dolních dvou sálech plných velkoformátových pláten patrné hned. Jsou to především výrazná barevnost, dynamika figur a originální kompozice. Co se týče výtvarných stylů, jsou v nich prvky expresionismu, fauvismu, možná i kubismu nebo surrealismu. Malíř si z nich vybírá jen to, co naplno odpovídá jeho výtvarnému vidění světa, a pomocí jakéhosi vizuálního eklekticismu konstruuje vlastní mikrokosmos.
Takový je třeba olej Touha z roku 1969. V centru dění je lidská figura, jejíž tvář se postupně mění v dravou šelmu. Na rameni sedí číhající dravec a na hlavě elegantní volavka. Této estetické hře plné symbolů vévodí krvavě rudá obloha vpíjející se do zlatavé země.
Právě v disciplíně podněcování je Sopko mistr. Je to patrné i z dalších vystavených prací v horních dvou patrech. Zvláště v sekci kreseb a akvarelů, kde je vidět, jak výtvarník na malou plochu bílého papíru dokáže dostat nejen grimasu, gesto či výraz tváře, ale především duchovní rozměr. I v minimalisticky pojaté postavě může totiž pulzovat plnohodnotný život.
Přesto je pro návštěvníka nejvíce vizuálně vděčný jakýkoli autorův velkoformátový obraz.
Na jedné ze stěn galerie je malířův výrok, ve kterém tvrdí, že dobrý obraz je ten, skrz který vidí, jak vznikl, odkud přišel a co v malbě přináší nového. Možná v tom tkví kouzlo děl malíře Jiřího Sopka.