Článek
Poprvé básně vyšly v Knižnici Kvartu v roce 1946, podruhé je vydal Československý spisovatel před jedenácti lety. Štyrský se sice věnoval především vizuálnímu projevu, v duchu surrealistické experimentace byl vášnivým malířem, kolážistou, fotografem, nicméně obraz pro sebe charakterizoval jako "konstruktivní báseň světa". Na tématické i motivické prolínání výtvarného a slovesného projevu se v doslovu k nynějšímu vydání zaměřuje i Jana Šmejkalová.
Štyrský se držel svého tématu
Ve své umělecké tvorbě byl Štyrský až obsedantně věrný tématu, symbolům i motivům: veškerá jeho tvorba je prostoupena úsilím přetavit traumatizující vzpomínky z dětství v poezii, a tím se jich zbavit.
Smrt nevlastní sestry Marie v roce 1905 se analogicky vtěluje do básnického textu Emilie přichází ke mně ve snu, doprovozeného dvanácti kolážemi (vydal v roce 2001 Torst); mladičká dívka Marie se pod různými jmény a v různých podobách proplétá básníkovými sny (k vydání chystá Argo na letošní rok), tušíme její přítomnost v Štyrského obrazech i ve fotografiích (monografie Karla Srpa vyšla předloni rovněž v Torstu).
Štyrský byl komplexní
Ve své terapeutické poezii Štyrský není explicitní, nespoléhá však ani na metodu automatického psaní, které aktivuje podvědomí či spodní vrstvy vědomí a které bylo rozhodujícím tvůrčím postupem první vlny francouzského a do značné míry i českého surrealismu. Jeho básnické texty z let 1923-1942 se inspirují vlastními sny, ale je v nich přítomná racionální kontrola finálního tvaru.
Výsledkem jsou uhrančivé básně, ze kterých na jedné straně vane chlad a emotivní odtažitost, na straně druhé je prostupuje erotika. Ta ovšem u Štyrského vždy sousedí s tichým smutkem, opuštěností, rozkladem a smrtí. A jsou to básně až děsivě předmětné, kotvící ve skutečnosti, neboť podle Štyrského "slyšet, cítit, dotýkat se, znamená vzpomenout si".
Jindřich Štyrský: Poesie, obrazový doprovod vybrala a doslovem opatřila Jana Šmejkalová, Argo, 72 strany