Článek
Pět skutečných modelářů - neherců ve věku řekněme usedlém a jedna herečka oživují hravou krajinu, jíž se prohánějí komfortně vybavené vláčky (na maličké toaletě je dokonce zrcátko) a jejíž aktéři nás průběžně uvádějí jak do života běžných Švýcarů, tak do svého světa zmenšeného jedna ku osmdesáti sedmi.
To první činí s vážností prolnutou příjemnou sebeironií, s níž vypočítávají množství slepic na obyvatele, soutěží o délku struků a šířku hřbetu švýcarských krav, srovnávají dotace na jejich chov s financemi na kulturu apod., o druhém hovoří s nepřehlédnutelnou vášní stvořitelů vlastního ráje. Divák záhy nabude oprávněný pocit, že vše na zemi bylo stvořeno jen proto, aby se z toho daly vyrobit maličké stromečky, domky, zahradnictví, hřbitov i s truchlícími pozůstalými, krávy a dokonce i to, co po nich na ostře zelených loukách zůstane.
Švýcarskou krajinou se prohánějí i protagonisté bollywoodských produkcí, kteří si z daleké Indie jezdí točit před alpská panoramata milostné scény do svých filmů, a posléze i někteří ze samotných protagonistů představení, kteří se v podobě zmenšených živáčků propadnou do svého modelu.
Mnemopark je šancí pro ty, kteří neztratili schopnost si hrát. A když vás po skončení představení pozvou aktéři k detailní prohlídce železniční krajiny a začnete objevovat srnky ukryté v bavlněných lesích a skauty stanující u řeky pod železničním mostem, budete mít problém vracet se do našeho světa jedna ku jedné. Rozhodně je to jeden z vrcholů patnáctého ročníku plzeňského Divadla, který nabídne ještě norskou Divokou kachnu či maďarskou Žebráckou operu.