Článek
Ve skutečnosti opravdu o nic víc nejde. V prostoru haly je postaveno obří akvárium a v něm na diváky, kteří usedají ze všech čtyř stran kolem, vesele mává slečna pojídající křupky z papírového pytlíku. Posléze se s nimi podělí o nadšení z nových červených holínek a obavu z pesticidů a herbicidů obsažených v zelenině a ovoci.
Když se na ni shůry začnou snášet proudy vody, promění se v miss mokré tričko, jen s tím rozdílem, že pod ním má černé plavky. A jak vody přibývá, různě se v ní mrská a potápí. Divák si užije hrátek s jejím tělem rozdvojeným optickým klamem způsobeným lomem světla ve vodě. Znejistí nahranou scénkou přerušení představení a zkoumání, zda a kde uniká z akvária voda. Stejná ale proběhla i o den dřív - a jistě tomu bude i v den následující.
Diváky od bouřlivě cákající vody dělí pevné stěny akvária.
Slečně se ve vodě zalíbí a pokračuje v mrskání. Postupně se z ní stane cosi jako obojživelník, takže ve chvíli, kdy (jaké překvapení!) vody zase začne ubývat, snaží se udržet co nejdéle pod hladinou. A když voda zmizí, zůstane na dně akvária ležet jako leklá ryba. Toť vše.
Má-li to nějaký existenciální přesah ve smyslu „tekutosti bytí“, nechť posoudí diváci sami. Šanci mají v prostoru holešovických Jatek do 18. září. Ti páteční ale reagovali dosti rozpačitým potleskem.
Není divu, protože koncepce, zřejmě improvizovaný text, „vodní“ choreografie (Dora Sulženko Hoštová), ani její realizace příliš invence nevykazují. Ovšem zkoušení ve vodě muselo být v letošním horkém létě opravdu příjemné...