Článek
J.A.R. mají co oslavovat. Desky Frtka, Mydli to, Mein Kampfunk, Homo Fonkianz, Nervák a Armáda špásu jsou nezvratným důkazem unikátnosti souboru v rámci neslavné české hudební pop scény.
Dříve než ostatní zachytili J.A.R. vlny funku a rapu, které zprvu velmi syrově reflektovali na svém debutu Frtka. Když se v televizi začátkem 90. let poprvé objevil klip Špinavej job, kde Klempa a Vrtulník vedli rapový souboj na obrazovce staré televize a vzápětí se přesunuli do dolů se sbíječkou, byl to poprask. Co je to za šílence? ptala se tehdejší mládež a vzhledem k neexistenci internetu následovala logicky druhá otázka: Kde se to dá sehnat?
Jejich hudební projev a aranže se postupně kultivovaly, hlavně zásluhou kapelníka Romana Holého. Další zásadní změna nastala s příchodem Dana Bárty, který ani předtím nebyl žádné béčko, ale s J.A.R. doslova rozkvetl a rozšířil své výrazové prostředky.
A pak jsou tu samozřejmě v neposlední řadě texty - úchylné, sarkastické, překvapivé, někdy hloubavé a vždy originální. Existuje více kapel, které zahrají slušné funky, ale Klempa a Vrtulník jsou něco neopakovatelného. Jejich rapový surrealismus, slovní hříčky a břitké jedovaté postřehy o naší současnosti vždy zlepší náladu. Takže J.A.R. mnoho štěstí do dalších 20 let, "mydlete to, dejte zbraně laním a zabodávejte svoje superpéra".