Článek
Batlička za reinkarnaci svých dávných příběhů vděčí sociálním sítím.
„Před lety jsem udělala facebookovou anketu, které knihy lidi v dětství nejvíce oslovily. Typů bylo spousta, ale jeden se opakoval - Otakar Batlička,“ vysvětlila dramaturgyně Petra Kosová a dodala: „Já v dětství hltala verneovky, mayovky, ale Batličku jsem neznala. Tak jsem letěla do knihovny, půjčila si jeho knihy. A zjistila, že to jsou stále napínavé příběhy o stále platných hodnotách. A že by stálo za to, vrátit Batličku opět do hry.“
Režisér Tomsa Legierski byl pro: „Z dvě stě dvaceti příběhů jsme jich vybrali osm a protnuli jsme to jeho opravdovým životem. Řídil metro v New Yorku, byl na diamantových polích v Austrálii, hledal vraha u Inuitů, pracoval na železniční trati v Argentině. Zažil obě světové války. Za té první přežil potopení parníku.“
Představení kombinuje živé herectví s animací.
Ve druhé využil svých zkušeností radioamatéra, působil jako odbojář a nakonec zahynul v koncentračním táboře. Batlička se z redakce Mladého hlasatele znal s Jaroslavem Foglarem. „U všech plantážníků - tahle slavná nadávka z Rychlých šípů pochází od Batličky, stejně jako motiv ježka v kleci,“ upozornil Legierski.
V jednom z příběhů si radioamatéra Batličku zahrál Petr Vydarený.
