Článek
Po červeném koberci na legendárních schodech, vedoucích do hlavního kinosálu bratří Lumierů, sice stoupají jiné hvězdy, ale stále je tu striktně předepsán pro pány smoking, pro dámy boty na podpatcích. Největší hvězdy stříbrného plátna si stále blokují čas, aby na největší přehlídce filmů, módy a filmového byznysu nechyběly – na pět tisíc novinářů najednou odtud šíří jejich slávu do celého světa.
Slunce a déšť
Nevelké přímořské letovisko Cannes každoročně s mírným údivem zjistí, že se dokáže nafouknout do libovolných rozměrů a kapacit restaurací, kaváren i hotelů. Jejich majitelé okamžitě zvednou ceny na „festivalové“, které i oproti hlavní letní sezóně stoupnou minimálně na dvojnásobek. Přesto je všude beznadějně plno.
Letos se úhelnou otázkou canneského festivalu stalo počasí. Po dvou deštivých ročnících se typickým novinovým titulkem prvního dne stal ten, který hlásal: „Cannes se modlí za slunce.“ Modlitby byly vyslyšeny – a všechny deštníky, pláštěnky a nepromokavé stany, jimiž se důkladně vybavili prodejci i stánky jednotlivých kinematografií, se nejspíš ukážou být špatnou investicí.
Stávky na uvítanou
Kdo letos přiletěl na nejbližší letiště v Nice první festivalový den odpoledne, měl problém.
Stávkovali místní taxikáři a přidali se i ti ze sousedních Antibes a Cannes. Chtěli tak přinutit radnice i policisty, aby vyhnali z ulic „soukromé taxikáře“ bez licencí, kteří se pravidelně vyrojí a berou licencovaným zákazníky.
A protože z Nice do Cannes jezdí pohodlně autobusy, zablokovali taxikáři vjezd na dálnici. Trvalo to jen několik hodin, než dosáhli slibu nápravy, ale zmatek to byl pořádný. Tím spíš, že za své požadavky stávkovala v Cannes i místní autobusová doprava – a ta vydržela čtyři dny. Po Cannes se tedy chodilo pěšky – a nebyla to chůze, ale nepřetržité prodírání.
Tance na koberci
Protokol káže hvězdám stoupat po červeném koberci důstojně, s krátkými zastávkami a úsměvy do objektivů. Někdy se však přece jen stane, že to někdo poruší – a ten je pak vidět opravdu úplně všude.
Před několika lety Sharon Stoneová jako by zapomněla, že nejde do kina sama, uspořádala několikaminutovou vlastní show, kdy rozdala těch úsměvů mnohonásobně víc, než se sluší, a ještě přidala četné sexy pózy. Fotografové řičeli nadšením, organizátoři skřípali zuby – za Sharon čekaly v limuzínách další hvězdy.
Před pěti lety dokonce režisér Quentin Tarantino, když stoupal za zvuků hudby z filmu Pulp Fiction na uvedení svých Hanebných panchartů, neodolal, a pustil se s herečkou Melanií Laurentovou do vášnivého tance. A letos při slavnostním zahájení vzal na koberci „do kola“ herec Lambert Wilson Nicole Kidmanovou. Wilson měl roli hostitele večera, společně s Chiarou Mastroianniovou, jejíž otec, legendární Marcello, shlíží po celý festival na návštěvníky Cannes z hlavního plakátu.
Přiletěl i drak
Gala představení v sále bratří Lumierů náleží dvakrát denně – vpodvečer a večer především filmům, uváděným v hlavní festivalové soutěži. Je jedno, jestli jste z Hollywoodu nebo z Mauretánie (letos tu právě odtud film soutěží), dostane se vám stejných poct a přijetí. Jenže v těch „mauretánských“ filmech hollywoodské hvězdy nehrají a na koberci je festival i média potřebují. Mnohé z nich se sice chodí dívat na filmy méně slavných kolegů, ale přesto je vždy alespoň jedno gala věnováno filmu nesoutěžnímu.
Letos to byla animovaná dvojka dětského filmu Jak vycvičit draka a na koberci šla díky tomu nejen Cate Blanchettová a další hvězdy, které namluvily filmové postavičky, ale „přiletěl“ i drak, a fotili se společně.
A po slavném nábřeží Croisette, které lemují nejluxusnější canneské hotely, se projížděly i tři obrněné transportéry – a na nich Sylvester Stallone, Arnold Schwarzenegger, Mel Gibson, Harrison Ford, Antonio Banderas, Jason Statham, Dolph Lundgren a Wesley Snipes. Se slovy „nevadí, že máme artritidu v kolenou, jsme věčně mladí“ propagovali film Postradatelní 3, který sice bude mít premiéru až v srpnu, ale kde jinde mu udělat lepší reklamu než v Cannes.