Zpočátku jsme neměli nápady, jen velkou chuť tvořit, říkají Kyšperský, Pilgr, Nikl a Doubrava

Nikl: Spolupracoval jsem před časem na nějakých nahrávkách s Martinem Kyšperským. Bylo to zajímavé, a tak Martina napadlo, že bychom ještě mohli přizvat Aleše Pilgra a Marka Doubravu a zkusit spolu vymyslet nějaké písničky.

Oni s tím souhlasili, ale problém byl najít pro setkání termín. Každý z nás má tolik aktivit a povinností, že jsme se dlouho na žádném nemohli dohodnout.

Pilgr: A právě to, že jsme ho nakonec objevili, rozhodlo, že tenhle projekt vznikne.

Doubrava: Všichni se známe mnoho let, potkáváme se na koncertech, víme o sobě i o svých aktivitách. Mám rád Květy, líbí se mi jejich tvorba, a tak když mi jednou Martin řekl, že bychom mohli ve čtyřech něco vymyslet, neváhal jsem. Ostatně i Petr je pro mě v otevřenosti přístupu k umění velice inspirativní osobnost.

Pilgr: S Martinem Kyšperským jsme Petra několikrát doprovázeli na jeho různých výstavách či vystoupeních. Před časem jsme byli součástí jeho performance na festivalu v Jimramově. Vylezl tam na pavlač do patra přilehlého domu, my seděli na druhé straně dvora a odtamtud jsme ho hudebně doprovázeli.

Pražilo tenkrát slunce, Petr měl na sobě pověšenou foukací harmoniku a oblek kudlanky nábožné, ve kterém muselo být brutální vedro. Když pak začal hrát na foukací harmoniku, spálil si rty, protože měl ten nástroj na slunci asi osmdesát stupňů. Chci tím říct, že jeho oddanost umění je nebetyčná.

Na našem setkání, kde vznikla společná deska, jsem někdy měl chuť si odpočinout. Když jsem ale viděl Petra, jak si pořád něco píše a neustále něco dělá, nutilo mě to být také tak aktivní.

Pilgr: Sešli jsme se u Martina Kyšperského na chalupě na okraji Jimramova, kam jsme záměrně přijeli bez připraveného materiálu, nicméně s velkou chutí tvořit. Na tomto základu pak začaly vznikat písničky.

Nikl: Je nicméně pravda, že jsem si tam ve svém počítači přivezl zásobu textů. Těmi jsem se průběžně probíral a nakonec dva texty na místě zasadil do hudebních nápadů, které se rodily.

Doubrava: Aleš s sebou naštěstí vzal počítač se zvukovou kartou a mikrofon, což nám umožnilo nahrávat průběžně to, co vznikalo. Každý z nás si samozřejmě vzal nástroj a k tomu přibral to, o čem si myslel, že se bude hodit. Když jsme všechno vybalili, ukázalo se například, že máme banjo.

Pilgr: Natočili jsme dvě celé písničky a všechny hudební základy pro album. Šlo to tak dobře, že poslední den Petr pronesl větu: „Tři dny, a tolik písniček. Nevím, co by se dělo, kdybychom tady byli týden.“

Nikl: Kdybychom nebyli tak plodní, asi bychom absolvovali víc procházek v přírodě. Ta jediná mě inspirovala k textu, který později Martin doupravil, a jenž se stal základem slov písně Balcrediové.

Pilgr: Já se do toho necpal, není to můj obor. Je to už hodně dávno, co jsem ve studiu zpíval. Kluci se ale spravedlivě podělili.

V jednom případě to však vypadalo, že bych mohl přispět i já. Úplně na konec zbyly základy písničky, ke kterým se nikdo moc nehrnul a nikdo s nimi nic nedělal. Martin mi napsal, že by bylo dobré to dokončit, ale nic ho nenapadá.

Já měl zrovna volnou sobotu, tak jsem si ty základy pouštěl dokola a napadla mě k nim melodie zpěvu. Nakonec jsem napsal i text a poslal to Martinovi.

Jemu se to zpočátku líbilo a pozval mě, abych přijel a písničku nazpíval. Text byl o tom, jak člověk zkouší meditovat, ale neustále ho z toho něco vytrhává. Martin ale nejdříve zásadně změnil můj text a pak mi řekl, že se mu moc nelíbí ani jak to zpívám.

Nakonec to nazpíval Martin společně s Markem a dopadlo to lépe, než kdybych to zpíval sám.

Pilgr: Některá ano. Já si třeba z bicí sady vyřadil buben, abych byl nucen hrát jiným způsobem než obvykle. Jinak se ale naše omezení týkala tvorby. Omezovali jsme se kupříkladu v žánrech. Napadlo nás třeba, že jsme ještě nezkoušeli valčík, a tak jsme si řekli, že se v následující tvorbě soustředíme na něj.

Doubrava: Kladli jsme si otázku, jaké žánry jsme ještě nedělali a jaké zvuky jsme zatím nepoužili. Na ty jsme se pak dočasně zaměřili. Díky tomu je naše deska poměrně pestrá.

Nikl: Když už jsme začali natáčet, říkali jsme si, že nejspíš vznikne nějaká nahrávka. O desce jsme ale nehovořili, takovou ambici jsme neměli.

Pilgr: Naším zvykem je však dotahovat věci do konce. Když už se rozhodneme, že něco uděláme, chceme to dovést k jasnému výsledku. To se stalo i v tomto případě. Tím výsledkem je deska.

Pilgr: Na jaře nás čekají koncerty a v létě bychom chtěli hrát na festivalech. I pak spolu budeme rádi hrát, ale v tomto ohledu zatím žádné další plány nemáme.