Zkouším být umělcem a dělat věci, které lidi ocení, říká zpěvák Lambchop Kurt Wagner

Je to docela zábavné. Zkoušel jsem velkou kapelu, pak něco mezi tím, takže hrát teď v duu je docela vzrušující.

Přistupujeme k tomu, že jde o písně a ty lze interpretovat jakýmkoli způsobem, pro který se rozhodnete, ať je hraju já sám, nebo někdo jiný. Umožňuje nám to být svobodnější.

Strukturu moc ne, ale to, že jsme jen dva, nám umožňuje víc improvizovat a být spontánnější. To, co děláme, je docela strukturované, ale to, jak se v písni dostaneme z bodu A do bodu B, není vždycky předepsané.

V duu hrajeme bez přestávek, z jedné písně přecházíme do další a další po více než hodinu, což je docela intenzivní. Než jsme nuceni zastavit, protože lidi začnou křičet, ale není to tak, že by tam bylo hodně vyprávění nebo vtipů. Je to hodně zaměřené na hraní a poslouchání hudby.

Je docela důležité, aby slovům bylo rozuměno, anebo alespoň byla slyšet.

Ano.

Já jenom zkouším objevovat. Hledám zvuk, který jsem dřív neměl, ale možná taky hledám zvuk, který jste předtím nezažili. To je vzrušující, vede to k tvorbě hudby jako k celoživotnímu úsilí víc než nějaký úzký přístup.

Reflektuje to místa, odkud jsem, prostředí, ze kterého pocházím, protože jsem z Nashvillu. Nepovažoval jsem se za country muzikanta, ale jistě jsem chtěl přímo a upřímně odrážet, odkud pocházím.

Vstoupilo to do mého malého světa a je to něco, o čem stále přemýšlím i v těchto dnech dokonce i v nové hudbě, kterou tvořím. Pro písničkáře je to přirozené a vznikala z toho hudba, která se hodně podobala tomu, co lidé znají pod pojem country. Pro člověka mého věku to asi není populární poznámka, ale pro mě to bylo zajímavé jako koncept, jak ukázat, odkud jsem a kdo jsem.

Jsem starý chlapík, který tu sedí a baví se s vámi. Zkouším být umělcem, a dělat věci, které doufejme, lidi buď ocení, nebo bude minimálně šance, že je zaznamenají?

S Andrewem jsem dělat na desce Showtunes, na které se výrazně podílel. Už předtím jsme na pár věcech spolupracovali, ale jakmile jsme spolu nahráli tuto desku, rozhodli jsme se udělat další a nyní spolu pracujeme na nové desce. V hudbě jsme se stali tak nějak partnery. On je skvělý umělec a je zábavné pracovat s někým dalším.

Ale ten jsem během let použil mnohokrát.

I tento nápad jsme zkoumali, nějakou dobu jsme hráli s polským smyčcovým kvartetem DAFO. Během let se u nás objevovala představa hrát něco pro orchestr či smyčcový kvartet a snažili jsme se to zahrnout i do vystoupení. Je to docela vzrušující, ale bylo to komplikované, protože jste svázaní s notovým záznamem.

Není možné se od něj odchýlit, takže je to velmi disciplinované, jenomže já taky chci být taky trochu svobodný v tom, co dělám, jak zpívám nebo jak hrajeme. Pokud se však nota prodlouží oproti partituře, tak se může všechno zhatit. Mezi lidmi, se kterými jsem pracoval, jsou takoví, kteří jsou schopni reagovat za chodu na takové věci, ale ve většině případů není možná taková míry svobody.

Teď hodně teď pracujeme se sborem, což je podobné. Mají hodně zkušeností s klasikou. Vzrušující na těchto lidech je, že dokážou zohlednit změny, takže mohu, ale nemusím přesně dodržovat, co je napsáno. Mluvím o taktech nebo délce not, ale i o výšce tónu, který zpívám. Dokážou s tím pracovat za pochodu, vzít to v potaz stejně jako zahrát to, co je napsáno v notách. To je vzácný dar.

Je to zapamatovatelné. Mohli bychom strávit dost času povídám, proč jsem se rozhodl nazvat desku Bible. Doufám však, že to pozvedlo naši práci minimálně do úrovně, kdy jste na ni alespoň zvědaví.