Občas potřebuju vyjít ze své komfortní zóny a hrát s dalšími lidmi, říká skladatel Fennesz

Hodně jsem s ním pracoval, natáčeli jsme spolu desky, jezdili na turné. Značnou část své minulosti jsem sdílel s ním, což je důvod, proč jsme souhlasili s tímto projektem.

Vždy, když spolupracuju s dalšími lidmi, nese to s sebou nějaký kompromis. Musíte proniknout do zvukového světa druhé osoby, takže se to vždy liší od mé práce. Ale je to velmi inspirující. V zásadě bych řekl, že je to jako se učit jeden od druhého.

Společné hraní je interaktivnější, zatímco sólová práce je mnohem přímočařejší. Má sólová vystoupení jsou postavená na skladbách, které jsem vytvořil pro alba. Spolupráce je více věcí improvizace, je otevřenější a mnohem pružnější, udržuje ve mně muzikantství.

Ano, je. Ale pořád jsem to já sám. Nejsem v interakci s někým dalším. To je velký rozdíl a také velká krása, kterou čas od času potřebuju. Miluju svou sólovou práci, ale občas potřebuju vyjít ze své komfortní zóny a hrát s dalšími lidmi.

Zpočátku to nebylo snadné, ale nyní, když jsme více ponořeni do hudby, je to klidnější, i když je stejně pořád přítomný. Oba (s Alvou Notem) jsme však už našli klid a užíváme si, že to děláme. Je to vyjádření úcty a pocta po něj.

Současně ale vytváříme zcela novou hudbu, která jde různými směry, ale na začátku to bylo přirozeně iniciováno jím. Tím, jak jsme s ním oba pracovali. Snažíme se zůstat v jeho zvukovém světě a současně objevovat nová teritoria.

Je to poprvé, co takto spolupracujeme, nicméně šlo to až neočekávaně lehce. Musím říci, že jsme se hodně připravovali v jeho studiu v Berlíně. Na první koncert jsme byli velmi dobře přichystaní a věděli jsme, co dělat.

Vytvořili jsme něco jako celkovou architekturu skladeb, které děláme. Z osmdesáti až devadesáti procent je materiál složený, ale jsou tam také malé části, které jsou zcela otevřené pro mou improvizaci. Proto je to pro mě velmi zajímavé. Spolupráce fungovala velmi dobře a stále se rozvíjí.

Hodně používám kytaru. Kytaru, efektové pedály a jen trochu zvuků z laptopu.

Domnívám se, že udržovat si stejný zvuk příliš dlouho je nudné. Vždycky se snažím najít nové výrazy. Záleží na tom, jakou mám náladu a jak ji reflektuju. Má hudba se pořád mění, ale držím se v ní určité řekněme gramatiky.

Že se to může kdykoli změnit. Příště možná nahraju minimalistické elektronické album.

Vždy experimentuji s novým materiálem, s novými možnostmi. Letos budu hodně zaměstnaný většími projekty. Představil jsem své album Venice na Benátském bienále, což byla velká výzva. Na konci října budu pracovat s Berlínskými filharmoniky, takže jsem hodně zaměstnaný. Pak se však plánují vrátit do studia a začít nahrávat.

Výběr mých skladeb. Orchestr na nich pracuje s Oscarem Jokelem, což je mladý a velmi talentovaný dirigent a skladatel. V únoru budeme hrát na festivalu elektronické hudby STROM.

Spousta věcí. Když jsem byl kluk, poslouchali jsme Pink Floyd, Genesis a Yes, všechen progresivní rock a kraut rock, ve třinácti Joni Mitchellovou a Neila Younga. Pak přišel punk, který byl velmi zajímavý, ale současně jsem poslouchal i free jazz a později Sonic Youth. Vždy jsem byl velmi otevřený vůči různým stylům.

Vyšlo to z nutnosti. Je mnohem snazší ve studiu pracovat a vytvářet kvalitní díla sám. V kapele potřebujete baskytaristu a bubeníka. V dnešní době si mohu všechno dělat sám, což není vždycky není nejlepší způsob, ale já u něj zůstal, protože pro mě fungoval.

Byla vždycky jako poušť, ale když přišlo rané techno a minimalistická elektronika, vídeňská scéna elektronické hudby náhle přitáhla velkou mezinárodní pozornost. Byl jsem její součástí a otevřelo mi to dveře do světa.

Má první nahrávka měla dobré recenze v Anglii a Americe, což znamenalo hodně. Lidé volali a chtěli, abych hrál. Bylo štěstí být v pravou dobu na pravém místě.