Hudba z Krkonošských pohádek rozezvučela obecní rozhlasy v celé republice

Kromě ústřední melodie Krkonošských pohádek zazněla například hitovka Warvick Avenue v podání Karolíny Soukupové nebo Mišíkův Sluneční hrob.

„Byli jsme právě venku a najednou slyšíme hudbu. Naši synové byli velmi překvapeni, protože z města obecní rozhlas neznají. Na chvíli dokonce přestali řádit ve sněhu a jen se divili, co to tu hraje. Bylo to moc milé a mělo by to být častěji. Už nám ta kultura opravdu chybí,“ řekla Míša Mikolášíková, která s rodinou trávila víkend na chalupě u obce Javor u Teplic nad Metují na Broumovsku.

„Hudebníci hráli živě v sále v Polici nad Metují a hudbu živě přenášeli do rozhlasů obcí, které šly do projektu s nimi,“ vysvětila zakladatelka orchestru Petra Soukupová a prozradila, že na výběr repertoáru mělo vliv několik faktorů.

„Ten hlavní je samozřejmě to, co unese amplion takového místního rozhlasu. Pak taky nálada a poloha těch skladeb. Ale brali jsme ohled i na to, že jsme se ve zkušebně dlouho nepotkali a musí to být melodie, které i po několikaměsíční pauze bezpečně zahrajeme,“ pokračovala Soukupová s úsměvem.

Jak se všichni hudebníci shodli, nebyla to pro ně zkouška, ale ani koncert. Byl to happening. „I když jsme posluchače neviděli, tušili jsme, jaké to bude. Něco podobného jsme už zažili při přímém přenosu Koncertu pro jiné myšlenky na Radiožurnálu. Určitě je lepší, když na své posluchače vidíme, ale věříme, že i tak se nám podařilo navázat to správné duchovní spojení,“ dodala Petra Soukupová.

Přenos bylo nutné připravit nejen po umělecké, ale i po technické stránce. Včetně otestování zvuku přímo v terénu, konkrétně v Polici nad Metují.

„Zjistili jsme, že místní rozhlas v českých obcích a městech už není samozřejmostí. Pak také, že někde může být například rizikem nekvalitní internetové připojení účastníků. Ale vše jsme dopředu s městy komunikovali a řešili na míru. A to, že nebude zvuk jako v Rudolfinu bylo přece jasné od začátku a naprosto to vystihuje tuhle zvláštní dobu. Hledali jsme prostě schůdnou a legální cestu, jak se bezpečně potkat a jak vše prožít spolu, ve stejnou chvíli. Ještě před rokem to bylo tak samozřejmé,“ připojila se Lucie Peterková z managementu orchestru.

A myslelo se i na dodržování protiepidemických opatření. Nejen rozestupy mezi hudebníky nebo respirátory FFP2, které měli všichni nasazeny. Tedy s výjimkou právě hrajících dechařů.

„Vlastně byla výhoda, že nebylo třeba řešit pódiové posazení a vizuální stránku. Navíc jsme si zajistili antigenní testy, abychom riziko nákazy ještě více eliminovali,“ ujistila Peterková.

„Reakce z obcí a měst dokládají, jak lidem schází nedostatek živé kultury. Ta radost z ní je prostě nesdělitelná. Tak jsme potřebovali najít co nejbezpečnější způsob, jak to strádání zmírnit,“ poznamenala na závěr Petra Soukupová.