Článek
Jste velmi populární v zemích bývalého východního bloku, v Rusku jste dokonce nejprodávanějším zahraničním umělcem. Čemu to přisuzujete?
To sahá až do dob glasnosti. V té době se vláda rozhodla, že spolu s politickým a ekonomickým otevřením se Západu se mu chce Sovětský svaz otevřít i kulturně.
Kapela Modern Talking byla v té době v Evropě velmi úspěšná a naše texty nebyly politické. Byli jsme prvními hudebníky ze Západu, jejichž alba bylo možné oficiálně v SSSR koupit. Což nám přineslo až neuvěřitelnou popularitu. Jen v Rusku se prodalo přes 100 miliónů našich desek.
Naposledy jste v Praze zpíval před pěti lety. V čem se bude lišit váš další koncert u nás, který proběhne 15. 2. opět v Praze?
Přibližně každé dva roky připravuji nový program. Některé písně z něj vypadnou, jiné se do něj zase přidají. Ale určitě tam zazní i jakési „standardy“, tedy velké hity.
Jako Modern Talking jste byli fenoménem takzvaného eurodisca. Když se podíváte na současnou hudební scénu, s čím byste ji porovnal?
Tohle je těžké. V 80. letech existovaly globální hudební trendy. Dnes už tomu tak není. Publikum poslouchá všechno: hip hop, pop, písničkáře, metal, lounge, chillout music…, existuje toho tolik. Tím neříkám, že je to špatně. I v dnešní popové hudbě se objevují sofistikované melodie. Pro mě byla jednou z nejlepších popových písní poslední doby Die with a Smile od Bruna Marse a Lady Gaga.
Modern Talking v původní sestavě: Thomas Anders a Dieter Bohlen, 22. únor 1985, Mnichov
Rozchod s Dieterem Bohlenem, který s vámi tvořil úspěšné duo, nebyl snadný – byl opakovaný a bulvárem široce medializovaný. Jak na něj po více než dvaceti letech nahlížíte?
Nikdy jsem nepochopil, proč média náš rozchod tak intenzivně sledovala. Jsme dva dospělí lidé, kteří mají odlišný přístup k životu a každý chtěl jít vlastní cestou. Což je úplně běžná věc…
Myslím, že fanoušci si představovali, že jsme blízcí přátelé, proto byli všichni tak zmatení. Ne! Nebyli jsme přátelé, ale velmi úspěšní obchodní partneři. Dnes spolu už vůbec nejsme v kontaktu. Každý žije svůj život. (Dieter Bohlen je mimo jiné roky spojený s německou soutěží Deutschland sucht den Superstar / Německo hledá superstar, sám také koncertuje – pozn. red.).
Hudebně se ale i v sólové kariéře držíte stylu Modern Talking, který vám přinesl slávu. Jaké je věkové složení vašich nynějších posluchačů?
Vždy mě překvapí, kolik mladých přijde na moje koncerty. Jádru mých fanoušků je tak mezi 35 a 60 lety. Nicméně chodí na mě i lidé kolem dvaceti let, což mě velmi těší.
Před několika roky jste po mnoha letech vydal album v němčině. Uslyší pražští posluchači něco ve vašem rodném jazyce, nebo je album určeno pouze pro domácí publikum?
Ne, když jsem v zahraničí, zpívám pouze písně v angličtině. Jinak v Německu se můj koncertní program opravdu od ciziny trochu liší. Nemusí to být ale pravidlo, 26. března vyrážím na turné po vlasti, jmenuje se Thomas Anders zpívá Modern Talking. I na něm budu zpívat pouze v angličtině.
Vaší zásadní písní je You're My Heart, You're My Soul, s níž jste s Dieterem Bohlenem prorazili. Pamatujete si na okamžik, kdy jste ji zazpíval poprvé?
Ano, stále si pamatuji, jak ke mně Dieter Bohlen přišel ve studiu a řekl: „Napsal jsem písničku, chtěl bys ji zazpívat?“ To bylo v září 1984!
