Článek
Slipknot ve světě proslavili město Das Moines ve státě Iowa, ze kterého pocházejí. Náležitě ho propagují už třicet let, což znamená, že se zrodili ve stejném roce jako festival Rock for People. Kápli si s ním do noty, a tak se vzájemně mají.
Nebylo divu, že každý z diváků, kterému se podařilo z první řady pod pódiem přelézt bariéru a ocitnout se kapele na dosah, tak zcela nasytil své kontaktní touhy. Když pak vesměs mladé fanoušky ochranka odváděla k postrannímu vchodu, aby je tam propustila zpět do davu, zdravili se tito s dalšími nadšenci za bariérou plácnutím dlaněmi, jako by tou superhvězdou byli oni.
Ve čtvrtek večer zaujali i Idles.
A Slipknot jim k tomu přitápěli tvrdým metalem, který stojí na provokativním riffovém zvuku kytar a důsledné rytmice, do níž nepatří jen bicí souprava, ale třeba též obrovské sudy, které na pódiu plní i vizuální úlohu.
Do toho štěká, rapuje i zpívá Corey Taylor, jenž svým hlasivkám nedá vydechnout a drásal je od prvního výkřiku po poslední.
Ve stejné linii důležitosti u Slipknot stojí image. Všichni muzikanti mají masky a jakési uniformy, ze všeho nejvíce připomínající monterkové soupravy. Masky mění, čárové kódy na zádech overalů nechávají.
Neuvěřitelný dav
Významu Slipknot v programu odpovídala i mnohatisícová masa diváků pod pódiem. Kdo z návštěvníků byl méně průbojný, zakotvil na jejím konci, bezmála pět se metrů od pódia. A odtud sledoval frmol. Bylo prostě plno.
Pohled z baru vedle pódia na dav dlouhý 450 metrů
Uvážíme-li, že plocha pro diváky před hlavním festivalovým pódiem má do šířky dobrých sto metrů, pak to jen potvrzuje fakt, že na letošní Rock for People přišel rekordní počet diváků. Je vyprodáno, padesát tisíc lístků má své majitele.
Sraz pamětníků
V jednom z VIP sektorů se v Parku 360 ve čtvrtek večer odehrálo setkání těch, kteří pamatují úplně první ročníky festivalu. Konaly se tehdy ještě na atletickém stadionu v Českém Brodu a zavzpomínat na ně dorazilo bratru třicet lidí. A samozřejmě se při tom vedly i řeči a povídaly historky.
Dušan Makovec se v devadesátých a dalších letech na festivalu staral o technické záležitosti. „Jeden rok tam pár lidí barvilo návštěvníkům, kteří o to měli zájem, číra. Nějaký chlapík jim však ukradl spreje. Rozeběhli se za ním a nemohli ho dostihnout. Přesto to nevzdali, byli vytrvalí, a tak se jim schoval do mobilního záchodu a nechtěl vylézt,“ pustil se do vyprávění.
Jan Erle (vlevo) a Dušan Makovec přišli zavzpomínat.
„Pronásledovatelé na něj číhali venku a po chvíli se usnesli, že tu mobilní kadibudku obrátí vzhůru nohama. Udělali to a přilákali tím spoustu zájemců, kteří byli zvědaví, v jakém stavu chlapík vyleze. Vzhledem k tomu, že už byl podvečer a kadibudky byly plné, byl na něj strašný pohled,“ vzpomínal.
Důležitou personou pro samotný vznik festivalu byl vedle hlavních organizátorů Michala Thomese a Petra Fořta i zvukový technik a skvělý kytarista Jan Erle.
„Někdy na začátku pětadevadesátého vešli do mé kanceláře ve firmě Praha Music Center Michal Thomes a Petr Fořt. Nadšeně mi oznámili, že chtějí dělat rockový festival, a shodli se prý na tom, že jsem ten pravý člověk, který by jim mohl pomoci s technickým zajištěním,“ rozpovídal se.
„Řekl jsem jim, že pro pořádání festivalu je potřeba mít pódium, jeho zastřešení, nástrojovou aparaturu a PA systém, tedy aparaturu, která zvládne ozvučit velké prostory. Oni se na sebe podívali a přiznali, že vůbec netuší, co to PA systém je. Jejich nadšení trochu povadlo a já jim pak musel dát lekci o tom, k čemu PA systém je a jak je pro každý festival důležitý,“ dodal.
Jakub Nekolný míval na starosti technickou podporu festivalu. Na setkání pamětníků si ve čtvrtek večer vybavil malý podvod, který tenkrát dokonale uklidnil jednu rozezlenou festivalovou hvězdu.
Fotograf Zdeněk Hejduk (vlevo) a Jakub Nekolný na srazu festivalových pamětníků
„V roce 2005 hráli na Rock for People američtí Garbage a jejich zpěvačka Shirley Mansonová byla posedlá tříděním odpadu. My o tom ale ještě moc nevěděli. Shirley z toho byla trochu nervózní a domáhala se pytlů na třídění. Protože byla neodbytná, jeden náš kolega jí řekl: To vůbec neřeš, Shirley, protože my máme za městem velkou třídičku, do které odpad po festivalu odvezeme a ona ho roztřídí. To ji uklidnilo. Házela odpad do jednoho pytle, celý ho se svou kapelou naplnili, no, a on pak skončil na skládce. Žádnou třídičku jsme totiž neměli,“ povyprávěl.
Fotograf Zdeněk Hejduk zvěčnil svými fotoaparáty momenty ze všech třiceti ročníků festivalu. Při své práci občas narážel na zmatky v informacích, které měli členové ochranky.
„Během festivalu se na svých místech mění. Před lety se mi stalo, že jsem mohl jít k pódiu pouze tehdy, když jsem měl na ruce fialovou pásku. Jakmile se ale ochrankáři vyměnili, ten nový mě k němu s fialovou páskou nepustil. Šel jsem naštvaný za Michalem Thomesem, pořadatelem festivalu, a řekl mu, jaký mám problém. On sáhl do kapsy, dal mi pásku zlaté barvy a sdělil mi, že na ni se dostanu úplně všude. Já tu fialovou sundal, nalepil jsem si kolem zápěstí zlatou a vyrazil k pódiu. Tam mě ale ochrankář zastavil a řekl mi: S touhle vás nepustím, musíte mít fialovou,“ popsal s úsměvem.
Hlavní hvězdou pátečního festivalového večera budou Sex Pistols.
