Při jednání o Linkin Park jsme nevěděli, kdo bude jejich zpěvák, říká Michal Thomes z Rock for People

Pozadí je ukryto v mém sportovním přátelství s pozdějším spoluzakladatelem festivalu Petrem Fořtem. Oba jsme hráli basketbal, já za starší žáky, on za mladší. V dorostu jsme už byli ve stejném týmu a začali jsme se ve volných chvílích bavit o muzice. Brzy jsme zjistili, že nás baví podobné kapely a také jsme se shodli na jméně našeho tuzemského oblíbence. Byla jím skupina Sluníčko, ve které tehdy zpívala Lenka Dusilová.

Když jsme si pak po návštěvě několika různých koncertů řekli, že bychom mohli doma v Českém Brodu uspořádat malý festival, bylo právě Sluníčko kapelou, kolem které jsme chtěli postavit program. Mysleli jsme si, že jsme jeho účast domluvili přes jednoho známého, ale ukázalo se, že na to nebyla žádná smlouva. Nakonec se festival uskutečnil, ale Sluníčko na něm nehrálo. Místo něj přijeli Support Lesbiens.

Musím říct, že jsme v té době s Petrem jezdili na koncerty hlavně do Prahy. Ale první festival, který jsme navštívili, byl ten náš.

Dobře, což nám dalo chuť do pořádání dalšího. Potom už jsme po skončení každého ročníku pod vlivem únavy a stresu říkali, že ten příští pořádat nebudeme. Samozřejmě se to ale po pár týdnech změnilo a my na něm začali dělat.

Myslím si, že o tom rozhodla naše zarputilost. Já osobně jsem člověk, který má tendenci v případě, kdy už jeho okolí rezignuje, ukázat, že to není namístě a lze jít dál. Byli jsme vytrvalí, proto festival pořád existuje.

Je pravda, že to byla první velká zahraniční kapela. Ale už rok předtím přijeli na festival američtí Stuck Mojo. Myslím, že jim někde odpadlo hraní, takže se v našem programu objevili později a v podstatě náhodou.

Vzpomínám si, jak jsme při jejich vystoupení vedle sebe s Petrem stáli a říkali si, že tahle kapela hraje mnohem lépe než většina našich. Při vší úctě k českým skupinám byly patrné rozdíly v kvalitě zvuku, přístupu i produkci. Hned po tom vystoupení jsme se shodli na tom, že se musíme víc soustředit na zahraniční kapely, aby lidi viděli, jak to venku funguje.

Guano Apes nám připravili střet s něčím mnohem vyspělejším, než tenkrát byly české skupiny. A myslím, že to byl zajímavý střet i pro Guano Apes.

Přijeli totiž na festival, který jsme dělali hodně punkově a amatérsky. Vzpomínám si, jak po nás chtěli kávové filtry a my jim řekli, že je nemáme, ale ať si do kávovaru dají ubrousek, že to vyjde nastejno. Koukali na nás s otevřenou pusou.

Vlastně moc ne, brali jsme to jako vývoj. V roce 2006 vystupoval na Rock for People Manu Chao. Přilákal opravdu hodně lidí a kvůli tomu bylo v areálu Na Kutilce, kde se Rock for People tenkrát konal, dosaženo kapacitního limitu.

A nejen jeho. V Českém Brodu se v tom roce sešel dvojnásobek počtu jeho obyvatelstva a on to nedokázal pojmout. Šokující pro mě například bylo, když jsem si všiml, že v městském parku, kde normálně nesměli pobíhat na volno psi, parkovala auta. Cítil jsem, že je to už moc. Náš festival přerostl místo svého konání.

Jasně, mohli jsme si říct, že ho budeme dělat tak, aby na něj jezdilo sedm osm tisíc lidí. My ale měli ambice růst.

Před několika lety prožíval festival špatné časy, myslím tím ekonomicky. V roce 2012 ho ukončily dvě velké bouřky, které se srazily nad Hradcem Králové, americká skupina Faith No More, hlavní hvězda toho ročníku, svůj koncert neodehrála a podle smlouvy nám nemusela vracet námi předem zaplacený honorář. Vznikl nám tehdy opravdu velký dluh.

Mnozí stálí návštěvníci na ten ročník kvůli tomu dramatu, které na něm prožili, vzpomínají ze všech nejvíce. Nás ale vrhnul do takzvaného období temna.

V roce 2003 jsme měli na Rock for People americkou skupinu Cypress Hill, ekonomicky pro nás však skončil ročník velice neúspěšně. Aplikovali jsme tehdy metodu následujícího úsporného ročníku. Nezvali jsme drahé kapely, snažili jsme se šetřit a ve finále nám to pomohlo zbavit se většiny dluhů z předešlého roku.

V roce 2012 jsme si řekli, že to uděláme stejně. Vrhli jsme se do úsporného režimu, vsadili jsme víc na české skupiny, byli jsme opatrní v investování, ale stejně to nevyšlo. Moc jsme si nepomohli, navíc se to málem obrátilo proti nám, protože očekávání návštěvníků už byla mnohem vyšší než deset let předtím.

S Petrem jsme o situaci mnohokrát diskutovali, ale na tom, jak to budeme dělat dál, jsme se ani v dalších letech stoprocentně neshodli. Každý z nás viděl záchranu festivalu v něčem jiném, a tak jsme si jednou sedli a dohodli se, že se jako pořadatelé rozejdeme. Já si nechal Rock for People, Petr se vrhnul na jiné aktivity. S festivalem mi ale stále pomáhá, naše přátelství nikdy neskončilo. Jako kamarádi jsme to ustáli.

Myslím si, že by kladl větší důraz na české kapely, nicméně pořád by to byl velký festival s přesahem do zahraničí. My se po covidu z pomyslného soutěžení s festivaly s důrazem na český program vyčlenili a začali jsme dělat program postavený na zahraničních umělcích.

Myslím, že to byl dobrý tah, a jsem rád, že díky tomu máme i lepší pozici u zahraničních agentů, kteří světové kapely zastupují. Dává nám to možnost v naší vizi setrvat.

Snažíme se ho každý rok posunovat dál. V posledních letech se nám podařilo pozvat skvělé a slavné světové kapely, což je i nadále naší největší ambicí. Umožňuje nám to i hradecký areál Park 360, který teď máme v nájmu a snažíme se z něho udělat výrazné kulturní místo.

Tradiční součástí festivalu je například pódium zvané Fat Lady. Je jedno z největších v Evropě a před lety jsme řešili, jestli si ho vůbec můžeme dovolit pronajmout. Pódium z lokálních zdrojů nás totiž stálo sumu v řádu statisíců korun, zatímco Fat Lady už šla do milionů.

Nakonec jsme se rozhodli začít ji využívat a ukázalo se, že to byla dobrá investice, a to hlavně z pohledu kapel. Jakmile totiž nějaké velké nabídneme možnost hrát na tak obrovském pódiu, lépe se s ní o jejím vystoupení dál jedná.

Takové pódium unese víc světel a dalších technických i vizuálních věcí, má lepší produkční zázemí, má daleko lepší parametry než jiná. Je zkrátka vymyšlené pro velké koncerty. Když k nám předloni přijeli Green Day, doprovázelo je sedmnáct kamionů a šestnáct velkých autobusů s techniky. Sto lidí pak zavěšovalo na konstrukci pódia Fat Lady mnoho tun techniky. I díky mohutnosti toho pódia dopadlo všechno dobře, a ještě to dobře vypadalo.

Chci tím říct, že na Rock for People dnes může prakticky vystoupit jakákoli světová kapela. Kdybychom měli pódia, která jsme využívali předtím, u některých už by to mohl být problém.

Ano, historicky je to nejdražší kapela, která na Rock for People přijede. Bylo s ní i historicky nejdramatičtější vyjednávání. Koncert jsme totiž domlouvali v době, kdy jsme nevěděli, kdo bude jejím novým zpěvákem. Byla kolem toho spousta spekulací, což ale bylo všechno, co jsme věděli. Nic nám neřekl ani agent, se kterým jsme o vystoupení jednali, jelikož byl vázán mlčenlivostí.

Netušili jsme samozřejmě ani, jestli se comeback kapely povede, anebo to bude průšvih. Byla to obrovská sázka do loterie. Když se ukázalo, že nová zpěvačka Emily Armstrongová je opravdu výborná a kapela měla svůj návrat výtečně nachystaný i načasovaný, byli jsme rádi, že jsme při podepisování smlouvy o jejím vystoupení na Rock for People byli odvážní.

Mohl to být průšvih, ale nakonec to dopadlo podle nejlepšího možného scénáře. Jsem rád, že patříme mezi těch pár festivalů, které Linkin Park letos mají v programu.

Ano, platí. Před nějakými deseti lety jsem věděl, že je to nereálné, ale dnes si myslím, že i vzhledem k věcem, o kterých jsme hovořili, to možné je. Neobávám se už toho, jestli na tu kapelu ekonomicky nebo produkčně máme. Jde jen o to trefit se do období, kdy Red Hot Chili Peppers budou na evropském turné, budou mít zájem hrát na festivalu v České republice, najdeme dobrý termín a my jim uděláme dobrou nabídku.

Nebude to jistě levná záležitost, ale má životní zkušenost je, že mnohem přínosnější jsou vyšší investice. Hra na jistotu není namístě.

Mimochodem, rozpočet na kapely letošního ročníku Rock for People je oproti loňsku dvojnásobný. Ale vyšlo to, máme vyprodáno. A to jsme navýšili kapacitu areálu na 50 tisíc návštěvníků.