Hlavní obsah

Skupina Jamaron: Alice Cooper nám ukázal, že to má smysl

Už za pár hodin je čeká největší samostatný koncert v jejich dosavadní kariéře. V pátek 24. dubna zahraje pražská kapela Jamaron ve Foru Karlín. Je téměř vyprodáno, takže zamýšlená oslava rockové hudby a přátelství s fanoušky bude naplněna atmosférou vřelosti a štěstí. Nejen o tom hovoří zpěvačka Marie Dostálová, kytarista Ondřej Dostál a bubeník Václav Hejda.

Foto: Kristýna Klápštová

Kapela Jamaron. Zleva: Václav Hejda (bicí), Jakub Dostál (kytara), Marie Dostálová (zpěv), Ondřej Dostál (kytara) a Lukáš Rešl (baskytara)

Článek

V červnu 2024 jste byli hosty koncertu amerického zpěváka Alice Coopera v pardubické hokejové hale. Jak na to vzpomínáte?

Dostálová: Pro naši kapelu to byl významný krok směrem k obecnému povědomí. Mně osobně to posílilo zejména psychicky. Když jsem si uvědomila, že si nás Alice Cooper a jeho kapela vybrali sami, měla jsem důvod doufat, že naše práce není marná a má smysl.

Jak se vaše písničky k lidem kolem Alice Coopera dostaly?

Hejda: Místní pořadatelé koncertu pro ně udělali užší předvýběr těch, kteří by se jako předkapela hodili. On si pak z něho vybral právě nás, což byla informace, kterou jsem zpočátku považoval za vtip. Tím spíš, když máme české texty. Jenomže pro koncert na Slovensku si vybral Tublatanku, a to mi dalo naději, že to pravda je.

A byla. Paradoxní je, že kdybychom v tom výběru skončili na druhém a dalších místech, nikdy bychom se nedozvěděli, že jsme v něm byli. Cooperovi lidé komunikovali jenom s vybranou kapelou.

Na co z toho koncertu nezapomenete?

Dostálová: Když jsme po vystoupení odcházeli z pódia, stál tam kytarista Cooperovy kapely a řekl nám, že se mu náš koncert líbil. Jinak jsme ale neměli nejmenší šanci se s Alicem Cooperem a dalšími muzikanty potkat.

V jednu chvíli jsem si v zákulisí natočila nějaké záběry, ale než jsem si dala telefon do kapsy, přišel za mnou chlápek z ochranky a řekl mi, že je musím hned smazat.

Udělala jste to?

Dostálová: Před ním ano, ale potom jsem si je v telefonu zase vyndala z koše.

Hejda: Já si před koncertem koupil všechno nové, paličky i blány na bicí. Bohužel se však ukázalo, že jedna blána je vadná. Přišel jsem na to až během zvukovky a začala panika. Všechny hudebniny v Pardubicích měly zavřeno a já nevěděl, co si počít.

Mého nedobrého rozpoložení si všiml technik bubeníka od Alice Coopera. Nabídl se, že mi pomůže, vzal mě do zákulisí a vyndal starší blány, které jejich bubeník mění asi tak po každém druhém koncertu.

Zeptal se mě, na jakou značku hraju. Na mou odpověď se usmál a řekl, že blánu té značky nemá, ale pokud nebude mému sponzorovi vadit, že budu hrát na blánu jiné značky, dokáže mi pomoci.

Já se usmál a řekl mu, že žádného sponzora na blánu nemám, takže to vadit nebude. Technik pak jen kývl na bubeníka od Alice Coopera, ten pokynul, že můžeme blánu použít, a já byl zachráněn.

Máte ji schovanou na památku?

Hejda: Hned po koncertě jsem ji z bubnu sundal a uložil si ji. O podpis jsem si ale neřekl, protože, jak už říkala Marie, na setkání s kapelou Alice Coopera nebyl čas. I když jsem ji viděl asi pět vteřin předtím, než šla na pódium, protože jsem přede dveřmi její šatny zrovna nakládal své bicí do dodávky.

Související témata:

Výběr článků

Načítám