Článek
Na vznik žánru vzpomínala při návštěvě Prahy jejich zpěvačka Pauline Black: „Mohli jsme někoho kopírovat, ale rozhodli jsme se dělat to po svém. Vzali jsme rytmus ska, jenomže kytarista, jediný bílý člen v kapele, do toho hrál rockově.“
Klíčovou roli v pojetí a zvuku měl právě kytarista Noel Davies, jenž stál i za prvním úspěchem kapely, písní na split singlu se skupinou Special AKA. Protože singl zaujal, začala kapela mnohem více koncertovat a být vidět.
„Bylo to rychlejší než reggae a nebylo to v oblacích kouře z trávy. Drogy však na scéně byly. Chceš-li se vydržet bavit do rána, něco si vezmeš, většinou speed,“ uvedla ke stylu zpěvačka, jejíž civilní jméno je Belinda Magnusová.
Drogy sama vyzkoušela: „Ale skládat písně sjetá není dobré. Když si to ráno poslechneš, není to ono. Je lepší tvořit čistá.“
Pauline Black, jejíž image je sako v jiné barvě než kalhoty a klobouček, přiznala, že se běžně setkávala s rasismem: „Hajlovali před námi. Bylo to docela dost fašistické, ale půlka kluků z kapely ani nevěděla, co to znamená. Věděla jenom, že to provokuje starší lidi.“
Barevné dítě
Důvodem bylo obsazení The Selecter. V sedmičlenné formaci byl jediný bílý muzikant a v čele stála černá zpěvačka, což na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století nebylo tak docela běžné.
„Kapele Madness se to nestávalo, to byli samí bílí kluci,“ dodala Pauline Black k tomu, že ne všechny ska skupiny na tom byly stejně. „Že se někomu líbí černá hudba, neznamená, že chce mít někoho černého za souseda,“ podotkla ještě.
Pauline Black se nicméně setkala s rasismem už jako dítě. Vychovávali ji adoptivní rodiče v Essexu. Ve městě byla jediné „barevné“ dítě, jak o ní mluvila její adoptivní matka. Nikdy by totiž neřekla, že je černé. A hned také zdůrazňovala, že je adoptovaná. Na protest proti tomu Pauline v dospělosti používá umělecké jméno se slovem Black.
Pátrání po kořenech
Její osud přiblížil dokumentární film Pauline Black: A 2-Tone Story režisérky Jane Mingayové, který obě ženy představily v Praze. Když pátrala po svých kořenech, zjistila, že se narodila svobodné napůl židovské matce, která ji dala k adopci. Letěla za ní do Austrálie.
Nakonec zjistila i to, že jejím otcem byl nigerijský student, syn jednoho z jorubských panovníků. S ním už se však nesetkala.
Přiznala nicméně, že s jeho početnou rodinou s mnoha polorodnými bratry je v kontaktu a občas se jí ozve na síti nějaký další příbuzný, o němž nevěděla.
Sama nemá pocit, že by rasismus vymizel. Naopak se podle ní dnes s některými politiky vrací.
