RECENZE: Vypsaná fixa není jen osobitá. Je stále nápaditá

Jedenáctá deska kapely se jmenuje Ideál a už jen to, že ji k názvu inspirovala značka pingpongových míčků z předrevolučních časů, je nápad, kvůli kterému stojí za pozornost. Domysleme si pingpongový videoklip k písni Bylo to jistý, v němž protagonisté hrají takzvanou obíhačku, a je na světě retro nálada, ve které je při troše dobré vůle dobře.

Vypsaná fixa si od vydání svých prvních demonahrávek z poloviny devadesátých let a od debutové desky Brutální všechno z roku 2001 vybudovala neotřesitelnou pozici. Česká rocková scéna sice v posledních letech nevykazuje známky bůhvíjaké živelnosti, ale tahle kapela ji setrvale má.

Program svých koncertů průběžně sestavuje z více než stovky písniček, mezi nimiž převládají ty s nevtíravými melodickými linkami. Jsou přitom veskrze syrové, což je pro každou rockovou kapelu důležité. V pohodě je zahraje ve čtyřech nástrojích a s nezaměnitelným zpěvem kytaristy Márdiho, pevně se nadto opírá o jeho jazykově a většinou i obsahově dotažené texty, a všechno je to neokázalé a přirozené.

Vypsaná fixa si navíc drží fanoušky, kteří s ní rostli, a k nim bez větší námahy získává mladší a mladé, což je pro každou kapelu existenčně klíčové. Její koncerty jsou událost a ona je již řadu let na pódiích profesionální. Bylo to mimochodem jedno z jejich vůbec nejlepších rozhodnutí.

Evidentně je taková i ve studiu. Pro desku Ideál se spojila s oběma svými historicky nejdůležitějšími producenty Ondřejem Ježkem a Dušanem Neuwerthem. Jistě jim toho nemusela mnoho vysvětlovat, protože oba znají její hudební cestu, uvažování i priority.

Z té spolupráce vznikla deska, na které Vypsaná fixa připomíná, že v sobě vedle rockového základu má pořád dost punkové energie. Patrné je to hned v úvodních Dobrých sílách a Fakin party, stejně tak v Legendě.

U těchto písní se, pravda, může při poslechu objevit pocit, že nějakou podobnou už čtveřice ve své diskografii má. Je to daň za to, že si v minulých dobách našla a dotáhla charakteristický zvuk.

Přidala však i písničky, v nichž sympaticky prosvítá popový charakter, kterého se také už před nějakým tím časem přestala bát. Děje se to v Bylo to jistý, Beautiful Girl či Neurčitých obavách.

Na desce pak jsou i skladby, jež se od tradičního kapelního zvuku odklánějí, přitom se ho setrvačností pořád v základu drží. Slyšet je to ve Velrybě, trochu filmově znějících 3 malých opičkách, napjatém Koloběhu nebo v závěrečné Bílý je dým, která je navoněná countryovým odérem.

Kolekce Ideál je novým potvrzením dobré pozice Vypsané fixa na zdejší hudební scéně. V kontextu její tvorby je tradiční, tedy dost nápaditá na to, aby ji jako své stvořitelce opět posílila sebevědomí.