Článek
První část koncertu patřila Ludwigu van Beethovenovi. Předehra Zasvěcení domu vznikla k otevření divadla na vídeňském předměstí a orchestr ji pojal ve slavnostním, zvukově vyváženém duchu s narůstající dynamikou mířící k efektnímu závěru.
Sólistou Beethovenova Klavírního koncertu Es dur zvaného Císařský byl Jan Bartoš. Vrcholnou ukázku syntézy klavírní a symfonické hudby pojal v dokonalé symbióze s tělesem a Popelkou jako výraz ideální rovnováhy mezi energickou i rytmickou kreativností a virtuózními pasážemi ve variacích první a třetí věty.
Bartoš propojil technicky brilantní hru s muzikantským nadhledem nad harmonicky novátorskou hudební strukturou. Zároveň vyzpíval s ušlechtilým klidem a jemnou barevností poetickou melodii Andante, jež předchází finálnímu Rondu vířícímu strhujícím pohybem a radostným výrazem.
Petr Popelka stojí v čele Vídeňských symfoniků od letošní sezony.
Po pauze následovala skladba Josefa Strausse Tajemné síly přitažlivosti neboli Dynamidy. Krásně rozvlněný, zvukově elegantní valčík obsahuje motiv z poslední skladby programu, a sice suity z opery Růžový kavalír Richarda Strausse, a stal se tak vstupní branou k hudebnímu vrcholu večera.
Suita je směsí valčíkových melodií opery, klíčový motiv charakterizuje neomalenou namyšlenost jedné z hlavních postav, barona Ochse. V efektní i vtipné virtuózní skladbě se Vídeňští symfonikové cítili jako doma a předvedli výkon plný hýřících barev, nádherného pohrávání si s detaily ve všech nástrojových skupinách až po zvukově opulentní závěr.
Petru Popelkovi hudba viditelně proudí celým tělem a svůj muzikantsky svébytný entuziasmus vkládá do vstřícného hudebního tělesa, jež zanechalo nesmazatelnou stopu v historii Pražského jara.
| Pražské jaro – Vídeňští symfonikové |
|---|
| 27. května, Obecní dům, Praha |
| Hodnocení: 100 % |
