RECENZE: Škoda, že se to neopakovalo. Jediné setkání Vladimíra Mišíka, Blue Shadows a Etc… na pódiu

Ten koncert se odehrál 24. listopadu 2019 v pražském Divadle Archa. Byl vyprodaný do posledního místečka, publikum bylo velmi vstřícně naladěné a účinkující mu na oplátku nachystali nezapomenutelný zážitek.

Kromě Blue Shadows totiž byli na pódiu i členové letité Mišíkovy doprovodné kapely Etc… a celé to vyhlíželo jako plynulá proměna, při které se ti, kteří už se rozdali, střídali i doplňovali s těmi, kteří se mínili rozdávat v budoucnu ještě víc. A výsledek byl více než uspokojivý.

Mišík nejspíš v době koncertu netušil, že se kvůli postupujícím zdravotním komplikacím a číhající pandemii blíží konec jeho koncertní kariéry. Čekalo jej už jen několik vystoupení v létě 2020, v následujícím roce pak oznámil, že pódia definitivně opouští.

Neopustil ale spolupráci s Ostrouchovem a formací Blue Shadows. Dosud s nimi nahrál další dvě alba a paradoxně bez koncertní podpory zaznamenal úctyhodný comeback.

Záznam 24/11/2019 je pouhou ochutnávkou celého večera. Po písničce Obelisk totiž v reálu vystřídal Mišíka na scéně irský písničkář Paul Brady. Umožnil mu oddechnout si a nechat odpočinout hlasivky, současně ale stanul tváří v tvář přesile těch, kteří chtěli slyšet a vidět především Mišíka. Publikum se po pár Bradyho písních svého hrdiny dožadovalo tak vehementně, až to bylo až trochu neslušné.

Na záznamu pak nejsou některé další písně, které Mišík ten večer zpíval, například závěrečné Variace na renesanční téma a Sluneční hrob, tedy hity, které by jistě každý jeho příznivec rád poslouchal dokola, tím spíš, když v těch hodinách byly provedeny v neobvyklém koncertním obsazení.

To bylo na celém večeru podstatné, neboť měly-li koncertní verze Mišíkových písniček v doprovodu kapely Etc… do té doby nějakou podobu, vzala pro ten večer za své. Ku škodě věci to však nebylo, neboť byl na pódiu Mišík, v těch okamžicích nejenom hudebník, jenž křtí své nové album, ale i tmel toho starého a nového ve své hudební tvorbě. Kromě toho si Blue Shadows nedovolili žádný experiment, který by šel za hranici s Mišíkem spojeného vkusu.

Na koncertním záznamu má zpěvák stále dostatečně jistý hlas, jímž s přehledem vládne intonačnímu půdorysu jednotlivých skladeb. Přidává přirozené nasazení, které je úctyhodné už jenom proto, že mnohé písničky zpíval ten večer bůh ví po kolikáté a mohly mu už dávno klidně zevšednět. Mišík každopádně nabídl výkon hodný jeho umělecké velikosti.

Jakkoli je záznam koncertu z roku 2019 okleštěný, vytáhl toho dost z představení muže, který zrovna začínal říkat nové věci a jistě ani netušil, kolik toho ještě v následujících letech poví.

Koncertní album obsahuje Šmajdák a ploužáky, Dvacet deka duše, Špejchar blues, Já a dým, Jednohubky a Obelisk, tedy písničky z klasického Mišíkova repertoáru, a Něco ve mně chrčí, Most a Pět hospod, jedna ulice, kousky z tehdy nového díla Jednou tě potkám.