Na přijímání cen jsem nebyl zvyklý, říká zpěvák a hudebník Vladimír Mišík. O víkendu obdržel dvě nové

V neděli večer se osmasedmdesátiletý Mišík sešel v hospůdce Vegtral na pražské Letné s přáteli a blízkými na takzvané dotočné svého aktuálního koncertního alba Vladimír Mišík & Blue Shadows 24/11/2019.

Ta hospůdka je v domě, ve kterém bydlí, takže sešel jen pár schodů. Přítomna byla celá jeho rodina, tedy manželka Eva a děti Barbora, Maťo a Adam. Dorazili i Petr Ostrouchov, kapela Blue Shadows, která s Mišíkem jeho poslední alba nahrála, tvůrci obalů Karel Haloun a Aleš Najbrt, textař Michael Žantovský a další.

„Když mi řekli, že se stanu členem Síně slávy Českého slavíka, tak jsem se, upřímně řečeno, chechtal,“ reagoval Mišík na dotaz týkající se přijetí informace o ocenění v Českém slavíkovi. „V téhle anketě jsem nikdy nefiguroval. Lidé z Novy ale byli velice příjemní. Řekl jsem jim, že na předávání kvůli svému zdraví nebudu schopen přijít, a tak jsme se domluvili, že nahraju poděkování a zdravici.“

Přiznává, že si váží těch, kteří v Síni slávy Českého slavíka už byli před ním, tedy Jiřího Suchého, Václava Neckáře a Marty Kubišové. „Jako stárnoucí bývalý rocker jsem se tedy nakonec zaradoval,“ usmál se.

Na celý přenos z předávání Českých slavíků se nedíval, ale na závěr, kdy došlo k jeho uvedení do Síně slávy, ano. Potvrdil také historku, kterou ve Foru Karlín vyprávěl jeho syn Adam, jenž za něho sošku Slavíka, symbol uvedení mezi nejslavnější hudebníky země, společně s Benem Cristovaem převzal.

„Jednou mě Adam a Ben vezli z nemocnice. Před domem mi Ben řekl, že mě vynese do schodů, což udělal. Později mi prozradil, že toho měl takříkajíc plné kecky. A pak přinesl takové křesílko, na kterém mě teď v případě potřeby on s Adamem, anebo někdo jiný nosí,“ vysvětlil Vladimír Mišík.

V hospůdce Vegtral, v níž se stále scházívá se svými přáteli, v neděli večer také řekl, že nebyl zvyklý přebírat hudební ceny. Jenže v posledních letech se mu poštěstilo. Má doma několik poměrně čerstvých Cen Anděl, teď i symbolického Českého slavíka a ocenění za své poslední desky. Vynechat nelze ani medaili Za zásluhy v oblasti umění a kultury, kterou v roce 2023 převzal od prezidenta Petra Pavla.

„V roce 1994 jsem v Hudebním divadle Karlín na Cenách Anděl, tehdy ještě pojmenovaných Gramy, vstoupil do Síně slávy. Bylo to v podstatě za zásluhy, což mi ale připadlo poněkud předčasné. Byla to má první cena a na dlouhou dobu jediná. Teď už je ale jasné, že nebyla poslední,“ pověděl s úsměvem.

Ačkoli dodal, že muziku nikdy nedělal kvůli cenám, nýbrž proto, že ho baví a také živí, připustil, že ocenění od odborníků i fanoušků mu jsou příjemná.

Pokud ale jde o psaní hudby a textů, je momentálně v období útlumu. Žádné nové písničky na případnou další řadovou desku zatím nesložil.

„Nechci se vymlouvat na své zdravotní problémy, i když to jsou věci, které člověku na chuti do psaní a skládání moc nepřidají. Podstatné je, že nenacházím inspiraci. Vždycky se podívám nad sebe, hledám, jestli tam nějaká není, a ona tam opravdu není,“ uzavřel s úsměvem.