RECENZE: Rybičky 48 snímají slámu z bot

Díky tomu všemu se stala silnou a v českých rockových poměrech v podstatě hvězdnou. Na festivalech teď obsazuje ty nejlepší časy, co do počtu hlav, rukou i nohou, své publikum neustále rozšiřuje, cena jejích honorářů stoupá a ona si to náležitě užívá, jakkoli může být pro našince těžké jednoznačně a lehce vysvětlit, proč se to děje. Každopádně je to přinejmenším odměna za pracovitost, kterou téhle kapele rozhodně nelze upřít.

Pozoruhodné je, že popularita Rybiček 48 už dávno předběhla kvalitu jejího repertoáru. Ačkoli se punkrocková čtveřice přestěhovala do těch největších českých koncertních sálů a na konce festivalových programů, během roků svého vzestupu nabízela písničky, které v sobě, stejně jako ty starší, mají jednoduchost, nerafinovanou melodičnost, humor, jenž nemusí být přijatelný pro všechny, prostě punkrockovou přímočarost, které tak trochu trčí sláma z bot.

Protože to ale vypadá, že Rybičky 48 nebudou muset v dohledné době řešit zásadní existenční obtíže, vyjevil se prostor pro klíčový krok, který byl také učiněn. Kapela se na nové desce Big/Být v mnoha skladbách posunula v tvorbě i textech. Kolekce totiž nabízí nejenom její obvyklý a vyzkoušený styl, ale i písně ryze rockové, ve svém žánru dospělejší a propracovanější.

Vedle vypalovaček Já dneska slavím, v níž hostují Milfky, tedy členky skupiny Holki se svým megahitem Mám ráda, Sofie, s poctou chlapcům a mužům, kterým členové Rybiček 48 pobláznili jejich dívky, prázdninově naladěného Léta 2 s hostujícími Pekařem a Jimmym Vošoustem či hudebně příjemně vypointované Happy Ending Story s textem ctícím onu slámu čouhající z bot, jsou na novém albu vyskládány též písně zvoucí do budoucnosti kapely.

Bigbýt, Kámo, Horník, Kulový, Kdo ví? a především vydařená rocková balada Nebeská prána, opatřená na tuhle kapelu velmi dobrým textem, avizují, že se Rybičky 48 vyvíjejí a směřují mezi ty, kteří disponují silným rockovým materiálem.

Punkrockové období jim už samozřejmě nikdy nikdo neodpáře a ony se ho jistě zříkat nebudou, ovšem sofistikované rockové písně příští éry jim přinesou nejen další fanoušky i pozornost, ale také takovou tu dospělou vážnost v branži.

Velmi nenápadně se také k tomu všemu muzikanti zlepšili ve svých profesích a zpěvák (a baskytarista) Kuba Ryba ještě nikdy předtím nepodal na jediném albu tak dobrý hlasový výkon jako na novince Big/Být.

Tahle deska je poctou tvůrčí cestě každého muzikanta či kapely. Je též poctou osobitému humoru Rybiček 48, punk rocku i rocku, síle písní i tomu, že se někdy nějaký vtípek moc nepovede, a tak se pak musí vytvořit nový, který nese třeba menší procento vulgarity, ale o to větší kus pravého textového kumštu.