Článek
„Chci si myslet, že má hudba je pop. Ale je to jiný způsob jeho tvorby, neboť pro pop přece musí existovat jiná cesta. Björk ji už dokázala najít, Kate Bushová před lety také. Musím věřit tomu, že to, co dělám, je pop, jinak bych měla pocit, že jsem nedosáhla toho, čeho jsem chtěla. Chci tvořit hudbu, kterou si může užít mnoho lidí,“ vysvětlila Rosalía.
Na hodinu trvajícím albu bere Španělka posluchače na cestu různými evropskými písňovými tradicemi. Patrné jsou její operní začátky (v písni Mio Cristo Piange Diamanti), také fado (Memória), baladický klubový pop (Divinize), zvukové nacházení (Porcelana), folk (Mundo Nuevo) a další.
Pozorní posluchači na desce najdou mnohé rozmanitosti, což jí mimochodem dává takovou váhu, že je vzrušující k ní vracet a objevovat ve skladbách nové linie a vrstvy. Přitom jsou servírovány s ohromující přirozeností a podpořené okouzlujícím autorským i interpretačním darem.
V textech Rosalía zkoumá různé aspekty ženské mystiky, sexuality a svatosti. Je v nich více či méně osobní, podle toho, jak moc ji k tomu či onomu inspiroval její skutečný životní příběh.
Ve své diskografii se zatím nesetkala s hudebními obyčeji, které by nedokázala porušit. Na debutu Los Ángeles spojila flamenco s folkem, její průlomové album El Mal Querer (2018) k sobě přitáhlo flamencové tradice a návykové R&B rytmy, následující Motomami (2022) je inovativní popový počin, který splétá latinskoamerické žánry s hip-hopem a hravými melodiemi.
Loňské album Lux je pak především klasická hudba, za kterou stojí autorčino vzdělání na Katalánské hudební konzervatoři. Deska nahraná s Londýnským symfonickým orchestrem a dalšími desítkami hudebníků je v podstatě radikálním operním dílem vzniklým ve jménu popu.
Obal alba Lux
Singl Berghain je založen na ozvěnách Verdiho Requiem. Smyčce v něm hrají divoce, sbor zpívá v němčině o strachu a hněvu, a pak se objeví Björk a konstatuje: „Jediný způsob, jak nás zachránit, je božský zásah.“