Článek
Po drsné Janáčkově Její pastorkyni, kterou Bieito uvedl v ND v květnu, nejde Idomeneo tolik proti duchu díla. Odehrává se v labyrintu mezi obrovskými posuvnými a zajímavě nasvícenými panely, mezi nimiž postavy intenzivně prožívají svá utrpení z pocitu viny či z lásky.
Bieito proměnil příběh rozporu mezi poslušností bohům a svědomím ve freudovské psychodrama, kde i projekce Neptunova netvora připomíná lidský mozek. Stylizovaný jazyk inscenace ale naráží na popisnost některých projekcí i herectví směřující až ke hranicím parodie.
Zleva Rebecka Wallrothová jako Idamante a ruská sopranistka Jekatěrina Krovatěva jako Illia
Náročným sólovým partům dostála se ctí jen švédská sopranistka Rebecka Wallrothová jako Idamante. Americký tenorista Evan LeRoy Johnson má sice pro Idomenea pevně znějící hlas, ale jeho projev byl dost silácký, bez technické preciznosti.
Idomeneo. Výraznou roli v Mozartově opeře hraje sbor. V popředí Petra Alvarez Šimková jako Elettra
Orchestr pod vedením zkušeného mozartovského dirigenta Konrada Junghänela zněl propracovaně, bohužel však s limity jak hráčskými, tak i akustiky Státní opery, jež Mozartovi nesvědčí. Pochvalu zaslouží dobře sezpívaný a akčně využívaný sbor.
| W. A. Mozart: Idomeneo | |||
|---|---|---|---|
| Hudební nastudování a dirigent: Konrad Junghänel, režie: Calixto Bieito, scéna: Anna-Sofia Kirschová, kostýmy: Paula Kleinová. Premiéra 25. září ve Státní opeře, Národní divadlo, Praha | |||
| Hodnocení: 65 % |
