RECENZE: Lucie do toho šla naplno s chutí. Konečně

V posledních letech, když byl ještě jejím členem zpěvák, kytarista a bubeník David Koller, jí bylo mnohdy vyčítáno, že jí při koncertech scházely chuť, energie a drajv. Jistě svá vystoupení odehrála též naplno, byl to ale především mus, muzikantská potřeba. Vztahy v kapele nebyly ukázkové, a to se prostě odráželo na pódiu.

Po loňské změně v sestavě se však výrazně zlepšily, muzikanti opět odkryli krásu tvorby i prostého uměleckého bytí, a to se přeneslo na pódium. V pražské O2 areně to byl třetí koncert výročního turné, a jakkoli byl jeho program prošpikován přítomností hostů, což nesporně náladu v šatně i na scéně zlepšilo, měla Lucie energie na rozdávání. Dokonce tolik, že si jednu z písniček s úsměvem uvedl baskytarista P.B.CH., jenž se obvykle řečem na scéně vyhýbá.

Lucie koncert zahájila Černými anděly, to aby se diváci i ona dostali do provozní teploty. Poté nasadila Šťastnýho chlapa, jednu z nejlepších písní vzešlých ze spolupráce s producentem Ivanem Králem v první polovině devadesátých let.

Od začátku svého setu působila semknutým dojmem, z něhož jen tu a tam vystupoval Robert Kodym, neboť je přirozeným vůdcem a patří to k jeho práci.

Novic Viktor Dyk se rozumně netlačí do role frontmana. Bylo by to příliš brzy, skupina musí stále ještě myslet na to, že David Koller byl velká autorita v jejím středu a je i samostatně, a tudíž se fanoušci musí s jeho nepřítomností bezvýhradně vyrovnat. Nadto jí ona skromnost, která z Dykova působení vyzařuje, prospívá.

Dyk přitom odvedl poctivé penzum práce. Technicky je dobře vybavený, barva jeho hlasu soundu Lucie vyhovuje, a když zpíval finále písně Nejlepší, kterou znám, byla gradující pasáž, kterou jí přidal, objevná a honosná.

Dobře se také popasoval s písničkou Chci zas v tobě spát, kterou vystřihl zčásti vsedě na pódiu, především ale jistě. Je tedy neoddiskutovatelné, že si Lucie vybrala zkušeného muže, se kterým nemusela ztrácet čas kvůli tomu, aby mu vysvětlila, o co jí jde.

Naprostá většina hostů, které si pozvala, byla posilou. Platí to zejména o Michalu Kocábovi, jenž jistě odzpíval Šrouby do hlavy, Michalu Pavlíčkovi, který jí dal rozmáchlejší kytarový rozměr, či zpěvačce Ines Ben Ahmed, jež sympaticky rozzářila písničku Laura.

Petr Janda a Vojta Bureš coby kytaristé, Lenny coby zpěvačka, Michal Penk, Petr Franc a Tomáš Waschinger, tedy zpěvák, klávesista a bubeník z první sestavy Lucie, a ani děti současných členů kapely skladbám, v nichž účinkovali, nijak neuškodili, naopak je méně či více povznesli.

Lucii je čtyřicet let a rázně vstoupila do nové etapy. Učinila tak v dobrém rozpoložení a s nadějí pro fanoušky, že bude dobré ji v příštích letech neopouštět.