Článek
Soubor v Lisabonu založili v roce 1999 hudebníci Filipe Faria a Sérgio Peixoto. Jeho název odkazuje na sbírku tanců Johna Dowlanda. Ve svém působení se zaměřuje na dialog mezi starou a současnou hudbou, kromě skladeb 16. a 17. století uvádí i díla autorů, jež se starou hudbou inspirují, především skladby obou uměleckých vedoucích.
Program obsahoval dvě desítky písní, od ukolébavek přes milostná vyznání až po závěrečné smíření se smrtí v poetické skladbě A partida que me aparta – Odchod mě dělí od těch, kteří mě drží při životě. Nabídl nejen krásnou hudbu, ale i neméně krásné texty uvedené v programu v českém překladu. V Portugalsku se odjakživa potkávaly různé kultury, takže kromě portugalštiny zněla z pódia i japonština a hebrejština.
Pětice portugalských hudebníků si podmaňuje posluchače absolutní muzikalitou a živostí svých vystoupení. Oba zpěváci Filipe Faria a Sérgio Peixoto umí z každé písně udělat událost, jedinečný příběh sdělovaný nejen perfektním pěveckým, ale i živým hereckým projevem, bohatou gestikou, mimikou, tleskáním a podupáváním.
Hudebníci mají stálý kontakt nejen mezi sebou, ale během pár vteřin ho dokážou navázat i s publikem. Z jejich projevu čiší radost a prožitek každého, i nejmenšího hudebního detailu a v neposlední řadě i smysl pro humor.
Platí to nejen o zpěvácích, ale i o hráči na španělskou barokní kytaru vihuela Tiagovi Matiasovi, kontrabasistovi Máriovi Francovi a hráči na perkuse Juanovi de la Fuente, v jehož instrumentáři je kromě nejrůznějších typů bubnů, chrastítek a tamburín i měděný hmoždíř.
Vystoupení Sete Lágrimas provázelo velké a zcela zasloužené nadšení publika, jež nechtělo na závěr hudebníky pustit z pódia a vynutilo si dva přídavky. Program Letních slavností staré hudby pokračuje ve středu v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě koncertem La flor en Paradis s hudbou středověkých klášterů v provedení španělského souboru Tasto Solo.
| Sete Lágrimas: Música da vida |
|---|
| Letní slavnosti staré hudby, 21. července, Trojský zámek, Praha |
| Hodnocení: 100 % |
