RECENZE: Foo Fighters neudělali nic, co by neuměli. Jen to už nestačí

Grohl přiznal, že celých sedmdesát týdnů docházel na různé terapie, na nichž v součtu absolvoval více než 430 sezení. Po třiceti letech v čele vlastní kapely, po ztrátě blízkých a skandálu s nevěrou své ženě už ale něco zásadního udělat musel.

Na novém albu Your Favorite Toy si to, mimo jiné, rozebírá. V textech jsou úvahy o nejistotě, zármutku, odpuštění i smrti. Jejich poutavost není ve zpracování či jazykové dokonalosti, nýbrž v upřímnosti.

Hudebně je to sebevědomé a energické dílo, které se syrovým zvukem přihlásilo k období, kdy kapela v polovině devadesátých let začínala. Alba Wasting Light z roku 2011 a Concrete and Gold z roku 2017 byla však rovněž poctami punkovým vlivům, takže jistě nelze mluvit o tom, že by u této respektované rockové party došlo k nějaké proměně nebo objevení nového rockového světa.

Mnohem spíše to vypadá, že dospěla do bodu určité bezradnosti. V situaci, kdy se hodilo vydat desku, neměla na čerstvou ideu čas, možná ani pomyšlení. V tom nejhorším případě schopnosti.

Všechno to navíc na jejím dvanáctém albu běží rychle. Your Favorite Toy je nejkratší písňová kolekce v její diskografii. Medicine at Midnight z roku 2021 je delší o devět sekund.

Foo Fighters prostě v písni nastolí nápad, pak ho s přehledem zopakují, prožijí, ale celkem záhy z něho vystoupí, provedou lehkou změnu a skladba skončí. Ty změny jsou přitom tak nepodstatné, že písně náladou a zvukem trochu splývají.

V závěrečné Asking For A Friend, skladbě o naději a víře, je aranž přece jen členitější, což z ní dělá nejsvižnější kousek alba. Hezké jsou i chytlavý riff ve Window nebo svěžest Unconditional. V jiných momentech naopak písničky připomínají některé z těch, které už Foo Fighters natočili na starší, podobně znějící desky.

Píseň Of All People složil Grohl poté, co se po letech setkal s drogovým dealerem, kterého znal z dávných dob. Neviděl ho třicet let, a tak se v textu promítá radost z toho, že ten člověk vše přežil a je střízlivý. V zásadě je to však přemítání o vině, kterou si s sebou vleče ten, kdo v drogovém světě sice svůj život uhájil, ale napomáhal tomu, aby to u jiných bylo jinak.

V But Here We Are se Grohl obrací ke dvěma důležitým lidem, které ztratil, ke své matce a Tayloru Hawkinsovi. A v titulní písni explicitně vyjadřuje svůj vnitřní svár.

Your Favorite Toy není deska, která se v diskografii Foo Fighters zařadí mezi nejlepší nebo nejzásadnější. Zůstala trochu za očekáváním, protože po všem, co se v posledních letech stalo, by teď bylo dobré přijít s opravdu silnou nahrávkou. Stabilní kvalita teď nestačí.

Muzikanti si nicméně připomněli nenáročný punk hraný rychle a nahlas a demonstrovali, že jim nadále docela sluší. A pár nových písniček bude snad na koncertech dobře sekundovat těm, které vznikly v minulých letech a jsou nápaditější a silnější.