Článek
Evropské turné k ní začalo 21. října v portugalském Lisabonu a brzy doputovalo do Prahy. V pátek večer se Irové zmocnili haly Fortuna na holešovickém Výstavišti a dokázali v ní, že jsou i naživo pozoruhodným seskupením.
Nové album přitom přineslo výrazný odklon od kytarově orientovaných aranžmá, jež byla typická pro dřívější tvorbu pětice. Písničky se posunuly směrem ke svůdnějšímu zvukovému světu s elektronickými prvky, je v nich více emocí.
Album, které vznikalo v Londýně, na anglickém venkově a v Palermu, se zabývá tématy rozkoše, nebezpečí a moderního lidství. Jsou v něm politické a společenské postoje, což je ostatně prvek, který se objevuje i na koncertech.
Zpěvák Grian Chatten popsal novou desku jako konceptuální experiment, který posluchače zve do zvukového prostoru schopného měnit náladu.
Pozdrav fanouškům v samotném závěru.
To v pátek platilo i pro koncert. V mnoha písních se pět stálých členů kapely plus koncertní multiinstrumentalista Alexander Jesson drželo striktně kytarového zvuku, jehož až punkovou agresivitu dosahovalo společnou hrou čtyř kytar. Jakmile ale došlo na písničky z letošního alba, sound se změnil ve prospěch klávesových pasáží.
Jedno je nicméně pro všechny skladby Fontaines D. C. společné. Mají nejprve trochu skrytou melodii, která během pár vteřin jako by vystoupí z mlhy, vyjasní se, vznese se nad zvuk nástrojů, a byť zůstává nevtíravá, je jasná a rozhodující.
Ta obdivuhodná rychlost obnažování melodických linek je dána obvyklou délkou skladeb. Málokdy totiž přesáhne čtyři minuty, často zůstává dokonce hluboko pod nimi. Koncert díky tomu svižně plynul.
Těžkou atmosféru písniček z alba Dopamine Chamber dokázala jejich koncertní verze přece jenom trochu odlehčit. Dopomohli k tomu fanoušci, kteří starší i novější písně zpívali s kapelou, stejně tak Chatten, jenž sice přirozeného charismatu tolik nepobral, ale jako frontman to na pódiu umí.
Rázoval mezi ostatními muzikanty, vybíhal na krátké molo, občas fanoušky povzbudil, jindy upustil do ztišujícího se konce skladby na zem tamburínu, anebo odběhl povzbudit příznivce, kteří seděli blízko boků pódia.
Mezi písněmi ale v podstatě nehovořil. Tu a tam jen cosi zabručel a hned nechal své kolegy začít další skladbu. Do té následně vstoupil příjemným zpěvem, v němž vedle barvy zaujal i rozsah.
Fontaines D. C. navazují na to, co britské scéně v minulých letech dali třeba Arctic Monkeys nebo Kasabian. Mají silnou podporu fanoušků své generace i respekt hudebních příznivců z generací minulých. Na současné scéně jsou symbolem zdaru píle a chuti hledat i na hudebních územích, která ještě na vlastní kůži neobjevili.
A na koncertech jim stačí skromně vypravené pódium bez zadních projekcí, nápaditých světel či ohňových efektů. Dovedou to jenom s muzikou.
| Fontaines D. C. |
| hala Fortuna, Praha, 30. října 2026 |
| Hodnocení: 80 % |
