Článek
Je nová deska narozeninovou oslavou, anebo oslavou spojení s novým zpěvákem?
Lang: Kdybychom loni nepřijali Radka Zíku, nová deska by asi nebyla. Od dob, kdy s námi začal zpívat Mirek Chrástka, jsme totiž nikdy nebyli všichni společně ve studiu. Každý natáčel své party doma a výsledky jsme si posílali mailem. Taková práce byla ale zdlouhavá, takže si myslím, že bychom teď nic nového neměli.
S Radkovým příchodem se ale věci změnily. Ve studiu jsme byli společně a podařilo se nám realizovat naše aktuální hardrockové představy.
Zíka: Změna na postu zpěváka se sešla s pětačtyřicetiletým výročím kapely. Já si moc přál, abychom vydali novou desku. Hity, které v osmdesátých letech napsal již zesnulý, původní zpěvák Richard Kybic, budeme samozřejmě hrát pořád. Já ale chtěl, aby fanoušci věděli, že jedeme dál a jsme schopni skládat nové písně.
Před vydáním desky jste natočili skladbu Vidím tu lásky svý stát, kterou pro vás napsal Tommy Thayer, kytarista americké kapely Kiss. Dokonce přiletěl, aby ji s vámi natočil. Co vás spojilo?
Lang: Tommyho partnerkou byla před časem dcera našeho bývalého zpěváka Richarda Kybice. Mají spolu dítě a Tommy za ním do Česka pravidelně jezdí. S nápadem na spolupráci ale přišla Richardova manželka Zuzana.
Zíka: Poprosila ho, aby napsal písničku, v níž by vzdal Richardovi hold. On souhlasil, ona mu na mě dala spojení a on mi napsal. Potom už to šlo ráz na ráz.
Jaká ta spolupráce byla?
Zíka: Na to, co Tommy dokázal, je nesmírně skromný. Jeho chování k nám bylo naprosto uctivé, od skládání písně přes příjezd po natáčení. Byl to pro nás silný zážitek s člověkem, který v sobě má obrovskou pokoru.
Když jsme dodělávali pěvecké linky, přijel za mnou domů do Plzně. Grilovali jsme na zahradě maso a u toho jsme dokončovali písničku.
Prozradil vám, na co myslel, když ji pro vás skládal?
Zíka: Když jsme si psali, ptal se mě, jak si tu píseň představujeme. A já mu odpověděl, aby ji napsal tak, jako by byla pro Kiss.
Lang: Udělal to, protože není moc v duchu Turba. Spíš těch Kiss.
Zíka: Složil ji sice pro nás, ale vydal ji i v anglické verzi na albu Bombshell, které natočil se zpěvákem Jaimem St. Jamesem. Myslím si, že St. James dokonce nazpíval demosnímek, který nám Tommy před natáčením české verze poslal.
Turbo a Tommy Thayer (uprostřed) při jeho návštěvě České republiky
Diskutovali jste před prací na albu o tom, jaké by mělo být?
Lang: Spíš jsme psali písničky. Ty, které se nám líbily, jsme použili, takže koncept vznikal přirozeně.
Hrálo v tom roli i to, že do Turba přišel klávesista Miloslav Orcígr a ke kytaře přešel Karel Mecnar?
Lang: Ani ne, protože Míla už s námi před lety hrál a Karel byl předtím naším hráčem na klávesy. Původně je však kytarista, takže když jsme mu řekli, jestli by se k tomu nechtěl vrátit, protože se nám nějaký čas po odchodu Míry Chrástky nedařilo najít někoho, s kým by nám bylo hudebně i lidsky dobře, byl nadšený. Po trochu složitých letech s Mírou jsme už v kapele chtěli mít klid.
V čem byly složité?
Lang: Míra k nám přišel v roce 2002 a byl s námi do roku 2024. Prvních deset let bylo skvělých, bavilo nás to, byla legrace. Potom se to ale změnilo. V kapele byla čím dál tím napjatější atmosféra, což nikomu na klidu a pohodě nepřidávalo.
Písnička O životě víme svý je duet se slovenským zpěvákem Peterem Cmorikem. Jak jste se našli?
Lang: S tím nápadem přišel skladatel a textař Petr Šiška. Je autorem písně, ale původně ji napsal jen pro Petera. Potom si to rozmyslel a zeptal se nás, jestli bychom byli pro ji nahrát společně. Dodal, že kdyby se nám do toho nechtělo, nabídne ji někomu jinému. Nám se ale líbila, takže jsme souhlasili.
Zíka: Nápady si v kapele posíláme do facebookové skupiny, kde se k nim všichni vyjádříme. Jirka a já jsme v případě téhle písně byli okamžitě pro. Někdo říkal, že je na nás moc komerční, ale to jsme vyřešili při aranžování.
Turbo ale přece vždycky mělo melodické písně, tedy komerční, rockové.
Lang: Přesně tak. Richard Kybic uměl složit chytlavý refrén a Ladislav Vostárek napsat skvělé texty, které si lidé zpívali. Jsou to takové stadionovky. Takže v tom pokračujeme.
