RECENZE: Dvořákova Praha s francouzským šarmem

Zahajovací večer přináší tradičně interpretaci dvou Dvořákových vrcholných a ikonických děl – Violoncellového koncertu h moll a Novosvětské symfonie světově uznávanými umělci. Dvořákovy architektonicky dokonale vystavěné skladby jsou plné krásných hudebních myšlenek, inspirativní invence čerpající z americké hudby i melancholické touhy po domově.

Přední francouzský violoncellista Gautier Capuçon našel v německém orchestru i jeho šéfdirigentovi citlivé a chápající partnery. On sám pojal Dvořáka jinak, než bývá zvykem, méně kontemplativně, s úchvatnou virtuozitou, strhujícím tempem a neustálým vibratem. Od počátku skladby byl hluboce soustředěn na svůj technicky dokonalý výkon, který byl ve výsledku příznivě přijat publikem.

Alain Altinoglu, Francouz s arménskými kořeny, po celý večer působil jako osobnost milující hudbu s velkým dramatickým účinkem. Dvořákovu devátou symfonii Z Nového světa vystavěl spolu se svým skvěle reagujícím i hrajícím orchestrem na dynamických, tempových i barevných kontrastech.

Pod jeho transparentním gestem prýštila z orchestru energie, v Largu i třetí větě byla radost naslouchat sólovým vstupům nástrojů i jemně modelovaným, lyricky zabarveným pasážím. Zvukově i výrazově byl tento Dvořák zahraný s francouzským šarmem navýsost přímočarý a efektní.

Druhý večer s Frankfurtským orchestrem pak představil publiku Dvořákovy Prahy Houslový koncert d moll finského skladatele Jeana Sibelia a 8. symfonii c moll Dmitrije Šostakoviče.

Sólistou Sibeliova koncertu byl vynikající litevský houslista a dirigent Julian Rachlin, který v úzké symbióze s dirigentem a symfoniky vytvořil hudební obraz drsné severské krajiny s melancholickými barvami v zamlžené atmosféře.

Sibelius napsal houslistovi velmi efektní part, který má v první větě rapsodický charakter, ve druhé meditativní záhadnost a ve třetí energický virtuózní rozmach. Rachlin krásně nosným a jímavým tónem poutavě vyprávěl obsah Sibeliovy hudby, s technickou i intonační suverenitou.

Průzračným průvodcem mu byl orchestr a společně vytvořili nezapomenutelný festivalový zážitek.

V Šostakovičově osmé symfonii Altinoglu s frankfurtskými symfoniky vytvořil sugestivně sevřený hudební celek plný energie, tragické bolesti, mrazivého dramatu s niternými lyrickými polohami ve velkém dynamickém rozpětí.

Působivá byla zvláště pochodová druhá část, rytmicky ostinátní třetí a nekonečně smutná čtvrtá. Všechny nástrojové skupiny podaly vynikající výkon a nadšené ovace posluchačů druhého pražského koncertu Dvořákovy Prahy byly plně na místě.