RECENZE: Dave Matthews Band roztleskával diváky i během písní

Dave Matthews Band tvoří sedm znamenitých muzikantů. Každý z nich ovládá svůj nástroj s okouzlující přesvědčivostí a hraje na něj nadto s takovou lehkostí, že posluchač snadno přeslechne, jak složité instrumentální linky leckdy jsou. Třeba dechař Rashawn Ross držel v jeden moment v každé ruce jednu trubku a střídavě hrál na obě, přitom to vypadalo, jako by to byla ta nejjednodušší věc, kterou kdy dělal.

Kapela z Virginie disponuje nebývalou schopností reprodukovat členité hudební aranže písní ze svých studiových alb naživo, také dovedností přidat jim v občasných improvizacích ještě více barevnosti, současně takříkajíc za pochodu vše rozvolnit a odlehčit. Každý člen po dobu dlouhého koncertu vystavil svůj talent a dal ho všanc muzikálnosti celého kolektivu.

Zpěvák a kytarista Dave Matthews je charismatický frajer, který má smysl pro osobitý humor, doprovází ho různými posunky, výkřiky a mimikou, současně je někdy až roztomile plachý. Jeho hlasový fond je překvapivě široký, ačkoli ve zpěvu až tolik lehkosti nemá.

Každý koncert této kapely je co do vybraných písniček jiný. Muzikanti jich prý jsou schopni z fleku zahrát více než dvě stě padesát. V Praze jich nabídli dvacet jedna, přičemž ze svých deseti studiových alb volili vcelku rovnoměrně.

Případný cejch období, z nichž písně pocházely, překryla zvuková čerstvost, s níž byly na místě prezentovány.

Po dobrých sólových či vygradovaných okamžicích publikum v sále nadšeně tleskalo. Dělo se to i během skladeb. Tím pádem tolik nevadilo, že v poměrně dlouhých pauzách mezi písněmi ztrácel koncert plynulost.

Podstatné nebylo ani to, že po vizuální stránce byla projekce na plátně za kapelou poněkud chudá, v některých skladbách zcela chyběla. Téhle kapele totiž jde výhradně o hudbu. V jejích rukou hovoří přímo, bez podpůrných efektů nebo podbízivosti.