RECENZE: Beyoncé nabrala nejenom country

První částí trilogie byla taneční deska Renaissance (2022), se kterou popová hvězda vyjela na světové turné a na něm natočila dokument Renaissance: A Film by Beyoncé. Druhou částí je aktuální počin Cowboy Carter, třetí bude klást důraz na jiný žánr.

Držitelka Grammy uvedla vydání alba singly 16 Carriages a Texas Hold ’Em. Stylově odpovídají tomu, co bylo proklamováno, dalších pětadvacet písniček nicméně spíše podpořilo její dřívější prohlášení, že to nebude prosté country album, nýbrž album Beyoncé.

Na nahrávce se podílela celá řada hudebních i producentských hostů, zkušených i na scéně startujících. Někteří ji na chvíli posunuli směrem k hip hopu, další k funku, folku, rocku či popu. Je jako kultivované tržiště, na němž se prodejci nepřekřikují, nýbrž propagují své různorodé zboží pěkně jeden po druhém. Jakkoli je tedy deska pestrá, zůstala přehledná.

V coververzi slavné písničky Jolene hostuje americká country dáma Dolly Partonová, která ji jinak zpívá v původní verzi. Přestože byla její hitovka z roku 1973 nahrána již zhruba čtyřsetkrát a v mnoha jazycích, v posledních letech si nahlas přála, aby ji nazpívala právě Beyoncé. Nakonec slovo dalo slovo a dámy se sešly ve studiu.

Beyoncé si se svolením starší kolegyně ale upravila text. Ve své verzi neprosí koketní Jolene, aby přestala flirtovat s jejím manželem, naopak ji varuje, aby mezi něj a jeho rodinu nevstupovala. A zatímco Partonová zpívala o Jolene jako o krásné ženě, které nemůže konkurovat, Beyoncé se označuje za královnu a nepochybuje ani o svém muži.

Tahle písnička je vrcholem celého alba. Má tradiční strukturu, pěknou melodii a je výtečně interpretována.

Hlas Willieho Nelsona posluchači uslyší ve skladbách Smoke Hour/Willie Nelson a Smoke Hour II. V písničce II Most Wanted se country stylem nechala vcucnout americká popová hvězda Miley Cyrusová a jiný Američan Post Malone se připojil k Beyoncé v Levi’s Jeans. První černošská hvězda countryové muziky, dvaaosmdesátiletá Linda Martell, se představuje v nahrávce Spaghettii a speciálním hostem je protagonistčina dcerka Rumi Carterová v písni Protector.

Na desce je i coververze skladby Blackbird od Beatles, pojmenovaná Blackbiird. Původní verze je z roku 1968 a Paul McCartney ji napsal v šedesátých letech minulého století v době bojů za občanská práva, pár týdnů po atentátu na Martina Luthera Kinga. Je o ženě tmavé pleti, která byla součástí hnutí. To byl prý hlavní důvod, proč Beyoncé po skladbě sáhla.

Album je prezentováno jako vysílání fiktivní rozhlasové stanice v Texasu, přičemž Dolly Partonová, Linda Martell a Willie Nelson jsou dýdžejové. Koncept to není překvapivý, Beyoncé se v texaském Houstonu narodila, vyrostla tam a v její výchově hráli roli kovbojové i hudba s nimi spojená.

Od raného věku poslouchala country a westernové nahrávky, zejména díky dědečkovi z otcovy strany. Její rodina rok co rok navštěvovala Houston Livestock Show and Rodeo, kovbojskou přehlídku, a ona ji milovala. V letech 2001 až 2007 na ní pak sama čtyřikrát zpívala.

První vlastní country písničku Daddy Lessons vydala na albu Lemonade v roce 2016. Společně s kapelou Chicks ji pak zahrála na udílení cen Country Music Association ve stejném roce, a právě tato zkušenost ji prý dovedla k vytvoření kolekce Cowboy Carter.

Country hudbu na ní obrazně řečeno objala a vzala si ji jako základ vše zastřešující ódy na černou muziku, které je na kolekci požehnaně. Nepřijímá stylová pravidla ani jejich čistotu, své nadšení z tvorby projevuje tak, že bere inspirační dávky podle chuti odkudkoli.

Na albu se rovněž vrátila ke klasickým nástrojům, na které hrají skuteční muzikanti. Použila i zvuky z přírody, počínaje zpěvem ptáků a konče praskáním větviček.

Tyto okamžiky výstižně definují přístup, který Beyoncé a její autorský tým zvolily. Nerespektují nepsaná pravidla, jsou profesně důslední, dosahují kvalitního zvuku i konceptu, přičemž sama zpěvačka dokázala, jak je univerzální a že nemá problém autenticky přednést tradiční ani moderní písně. Navíc jí čisté zpívání sluší ze všeho nejvíce, což na novince nejlépe demonstrují právě písně v country stylu.

Bohužel je deska příliš dlouhá. V některých momentech kvůli tomu ztrácí napětí, což u posluchačů vytěsňuje zvědavost, se kterou k ní na základě dostupných informací nejspíš přistoupili.