Pěšáci rokenrolu Tata Bojs došli s jedenáctým albem ke koncertnímu štěstí

Po letech, kdy by mnohá jiná kapela už jen těžila z minulé slávy a udržovala si pozici, dovolují si Tata Bojs servírovat novou kvalitní práci i dotaženou koncertní show. Co na tom, že ke své současné popularitě, o které svědčí i dva a půl tisíce na čtvrteční koncert dorazivších lidí, přišli z alternativní scény a pořád s ní sympatizují.

Jejich set ve vyprodaném pražském Foru Karlín byl dokladem toho, že když se k neutuchajícímu talentu, neotřelému pohledu na písničku a tvůrčímu puntičkářství přidají zkušenosti a oddaný realizační tým, o který je možné se pevně opřít, zrodí se divácký zážitek. Jako při velkém mainstreamovém koncertu.

Pokud si muzikanti na pódiu trochu těžkopádně pochvalovali, jaké štěstí z toho všeho cítí, a věřili, že ho vnímají i přítomní fanoušci, teprve s odstupem času začalo být jasné, že to byla slova upřímná, nikoli fráze pro chvíle, kdy se nikomu na scéně nechce nic říkat.

Oni jsou totiž právě Tata Bojs z těch, kteří si s průvodním slovem na svých koncertech moc hlavu nelámou. Třeba je to ale položka, kterou při svém smyslu pro detail v následujících letech dotáhnou ke smysluplnému plnění.

Ve čtvrtek vydali novou desku. Je jejich jedenáctá, jmenuje se V původním snění, trochu odkazuje na svět filmu a trochu ke slovní hravosti, kterou při textování užívají.

Především ale nabízí velmi dobré písně, z nichž některé zazněly i ve Foru Karlín. V koncertním provozu zatím nad ty starší nesahají, poslech alba však dává naději, že pár novinek by v tomto ohledu uspět mohlo.

Kapela se opírala o písně, které už prošly sítem času, stejně tak o vizuální stránku koncertu, jež nedovolila diváckým očím ani na okamžik vypnout, protože právě v ní je silná. Předtočené projekce se střídaly se záběry z pódia a ve všem byla hrst jakéhosi neklidu poutajícího v důsledku potřebnou pozornost.

Milan Cais, který se definitivně přesunul od bicích nástrojů k postu frontmana, tedy k přednímu mikrofonu, zpíval s chutí, klidem i přehledem a k tomu přidal pár lehounkých tanečních pohybů či pro oko efektní pád z vyvýšené plochy.

Dvěma výraznými momenty večera byly přítomnosti hostů. Skladby, které Tata Bojs odezpívali a odehráli s Vladimirem 518 a kapelou Mutanti hledaj východisko, jsou na první poslech zajímavé, aranžérsky košaté a interpretačně silné. Bez potíží se zařadily vedle těch, které publikum očekávalo a s kapelou zpívalo. A některé dokonce lehce převýšily.

Pochválit je třeba i práci zvukaře, jemuž se podařilo pro přítomné zpívající a tančící fanoušky nachystat velmi čitelný sound, tak akorát hlasitý a trvalý.

Když potom Tata Bojs ohlásili další koncert na stejném místě na 27. únor 2027, byla veškerá radost v tom velkém klubu upřímná.