Na ostravském festivalu NODO bude mít světovou premiéru opera Elliotta Sharpa, který hrál s Půlnocí

Substance je opera zabývající se filozofií a životem Barucha Spinozy. Pro mě je to jeden z nejdůležitějších filozofů, protože spojil středověk a moderní dobu. Byl jedním z prvních, kdo porozuměl konceptu nekonečna jak v mikroskopickém, tak i v makroskopickém významu. Skutečně vytvořil prostor pro rozsáhlý moderní vědecký výzkum. Opera však není ani dokumentem, ani suchou výstavou. Pokusil jsem se vytvořit drama s hudbou a zpěvem a videem i scénou.

Na plátně jsou videa připravená Jenine Higginsovou. Dodávají komentáře i pozadí a nějaké extrapolace, které vycházejí z textu i akce.

Znám Petra od roku 1974, takže jsme mnohokrát spolupracovali. Dirigoval dvě moje orchestrální díla, takže mám pocit, že znám Petra velmi dobře a myslím, že spolu můžeme dobře spolupracovat.

První byla v roce 1983. Bylo to naprosto neuvěřitelné, protože to byla moje první cesta za železnou oponu, jak to nazývaly Spojené státy. Potkal jsem tam úžasné lidi bojující s despotickým režimem, který je mohl zadržet a uvěznit jen za to, co si mysleli. Velký dojem na mne udělala odolnost lidí a samozřejmě jejich humor, protože vyrůstali na četbě Kafky. Je to odlišný styl humoru, než jaký najdete v USA nebo v anglojazyčném světě, ale velmi niterný.

Část mého zájmu o Československo nebo českou kulturu vycházela ze zájmu o skupinu The Plastic People of Universe. Když jsem přijel do Prahy, potkal jsem Davida Němce a jeho matku Danu, byl jsem uveden do českého undergroundu. Ovlivnilo to způsob, jak jsem přemýšlel o hudbě.

Byli skvělí, tím myslím, že to byli skvělí lidé. Jejich hudba byla velmi promyšlená a energická, takže bylo snadné mezi ně zapadnout. A znovu mě to vracelo k mým vazbám z cesty do Čech v roce 1983. Velmi se mi to líbilo, zejména s ohledem na to, že se jednalo o odnož Plastic People posunutou do další fáze.