Článek
Skupina vyhlíží trochu záhadně. Co se s ní v posledních pěti letech dělo?
Každý z nás je z jiného světa. Luboš Svoboda je architekt a režisér, Giulio De Blasio režisér, já muzikant. Jsme ale především přátelé, a protože Giulio je napůl Ital, jezdíme společně na dovolenou na ostrov Marettimo, který leží na jihu Itálie.
Jednou jsme se tam trochu nudili, a tak jsme začali dělat hudbu. Když jsme se vrátili domů, udělali jsme si domácí studio a v něm v zábavě z dovolené pokračovali. Bylo to zcela bez ambic, neměli jsme v plánu naši tvorbu jakkoli prezentovat.
Potom ale vznikla písnička Mia Barca, a ta se nám všem opravdu líbila. Řekli jsme si, že si ji přece nemůžeme nechat pro sebe, a natočili jsme k ní klip. Dali jsme ho na YouTube a ohlas na sebe nenechal dlouho čekat. Na to konto jsme skládali další písně a k některým natáčeli klipy.
Pak jsme se spojili s Tomášem Konůpkou, který na čas zastoupil Guilia, jenž se stal otcem a neměl moc času. V tu chvíli dostaly naše skladby profesionálnější sound, protože Tomáš je zkušený v práci s počítači i v produkci. Projekt se rozjel, ale koncertovat jsme pořád nechtěli.
Předpokládám, že jsme nějaké nabídky dostali. Jak jste zdůvodnili své odmítnutí?
Řekli jsme, že hrajeme jen za milion korun.
Za milion?
Ano. Věřili jsme, že když budeme dělat drahoty, tak nám ho jednou někdo dá. Zároveň to byla dost vysoká částka na to, aby nám pořadatelé dali pokoj. Jenže ono to dopadlo úplně jinak.
Naším největším fanouškem byl Kamil Šír, dramaturg pražského Lucerna Music Baru. Pořádal festival Rock for Churchill a my mu pořád říkali, že pro takovou akci nemůže být milion vysoká částka. On ale jen opakoval, že jsme se zbláznili.
Když loni v listopadu nečekaně zemřel, konal se rozlučkový koncert a my se rozhodli mu na něm zahrát. Dopadlo to celkem dobře, no a někdy v té době vznikl nápad vydat naše písničky na dvojalbu.
V pátek poprvé oficiálně vystoupíte v Radiopaláci na akci spojené se Signal festivalem. Dostali jste za to milion?
Nedostali. Shodou okolností jsme si totiž nedávno uvědomili, že kdybychom trvali na tom milionu dál, nikdy bychom si nezahráli.
Vaše písničky nejsou žánrově ukotvené, jsou naopak svobodné. Vyhovuje vám to?
Já jsem z rapového světa, jsem mimo jiné člen kapely PSH. Luboš je hudebník samouk a Giulio také. Ani jeden z nich stylově nikam nepatří. Takže když jsme před lety na Merattimu blbli, vůbec jsme nevymýšleli, jakému žánru se budeme věnovat.
Já se přitom nikdy předtím nepouštěl do ničeho, co by nesouviselo s rapem. Vyhýbal jsem si i hudebním fúzím. Naše parta ale neměla ambice, mysleli jsme si, že naše písně nikdy nespatří světlo světa. A tak jsme dělali, co nám přišlo na mysl.
Nakonec se mi díky té žánrové svobodě otevřely úplně nové hudební obzory. V důsledku mě to posouvá dál i v mé tvorbě. Nikdy jsem například neměl nejmenší chuť být zpěvák. V Gruppo Salsiccia jsem to ale zkusil a teď z toho těžím i ve svých rapových projektech.
Na našem prvním koncertě budeme hrát s kapelou, ve které jsou opravdu výborní muzikanti. Někteří z nich dokonce nahrávali s Enniem Morriconem, když jezdil do Prahy točit svou hudbu. Myslím si, že při našem hudebním neumětelství je tohle spojení docela úlet.
Gruppo Salsiccia se chystá na první koncert.
Co je pro vás při skládání písniček klíčové?
Všichni v kapele jsme cynici a ze všeho si děláme legraci. To se do nich promítá nejvíce. Nechtěli jsme dělat programově veselé písničky, ale když začneme tvořit, vždy jsme na ně nastaveni. Obecně stejně zastáváme názor, že hudba má být primárně veselá. Temnější věci by od nás nikdo čekat neměl.
Co bude po pátečním koncertě?
Naši fanoušci uslyší všechny naše hity a také nově vydané věci z alba. Myslím, že je to dost výjimečná šance je slyšet živě a v rámci tohoto večera i se speciálními vizuálními efekty. Jsem moc rád, že se nám podařilo napsat písničky, které jsou poslouchatelné. Mnohé vyšly na našem dvojalbu, další jsou hotové nebo ve stadiu zrodu.
Jsou tu ale i naše rané skladby, které mají tak specifický humor. Možná je vydáme až poté, kdy lidé uslyší a přijmou písně z aktuálního alba. Osobně je pro mě důležité, že jsme vydali desku a chystáme první koncert. Můžeme předpokládat, že bychom mohli vystoupit na pár dalších. Jestli ale budeme skládat nové písně, to v tuto chvíli ví jenom Bůh. Já ne.
