Hlasy v mé hlavě se hádají po celý den, říká režisér filmu Bláznivě

Zrovna teď jich slyším vícero a mívám to tak po celý den. Začíná to už ráno. Jeden hlas mi říká, ať si dám k snídani čokoládový croissant a sázená vejce. Druhý mi káže, že si mám dát jen kávu, protože jsem při těle. Takovéto vnitřní konflikty pokračují až do noci.

Záleží na situaci. Když to ale zúžíme na dvě hlavní složky osobnosti, tedy rozum a instinkt, většinou si vybírám instinkt.

Myšlenka přišla už před čtvrtstoletím, kdy jsem se živil jako režisér reklam. Připravil jsem tehdy úspěšný spot, jehož idea byla, že správná televize tvoří spoustu rozmanitého obsahu pro různé stránky osobnosti jednoho člověka. Po dokončení zakázky mě napadlo, že by bylo zajímavé ve filmu obdobně zanalyzovat lidský mozek.

Po pěti letech čili zhruba před dvaceti lety jsem natočil krátký film nazvaný Žádný vzkaz na vašem záznamníku. Jeho hrdina měl navenek chvílemi ostýchavou, jindy naopak sebejistou osobnost, ty ztělesnili dva různí herci.

Bláznivě jsem začal psát asi před čtyřmi lety. Zaměřil jsem se na hlasy v hlavě muže a ženy, kteří se sejdou na prvním rande. To je dost specifický moment, při kterém se snažíte působit v tom nejlepším světle. Jste úzkostní, šťastní i stydliví a je velmi zábavné tu situaci studovat.

Se scenáristy jsme mohli pro hrdiny zvolit jakýkoli věk, u ženské postavy jsme však záměrně vybrali pětatřicet let. Pro spoustu žen je to náročné období. Mívají obavy o své milostné vztahy a plány do budoucna.

Muž je čerstvý padesátník v podobně těžké životní fázi. Je rozvedený a má dítě. Už není nejmladší, ale ani příliš starý, stále tedy má možnost začít znovu.

Randění v tomto věku je jiné než v mládí. Všechno se pochopitelně změnilo s rozmachem sociálních sítí. Vztahy jsou rychlejší, můžete jich virtuálně navázat hned několik a pak se rozhodnout, s kým se setkáte naživo.

Rozdíl je i z emociálního hlediska. Když si s někým jen píšete, můžete si dlouho a strategicky rozmýšlet odpovědi na otázky druhého. Když se potkáte osobně, nemáte na to čas, musíte být sami sebou a jste prostě pravdivější.

Protože sex je ve vztahu důležitý. Zároveň pro nás coby tvůrce bylo velice přitažlivé a zábavné si představit, co se při něm asi děje v ženském i mužském mozku. Do scénáře se tato scéna dostala až pár dnů před začátkem natáčení, jelikož byla nejobtížnější na napsání.

Kdepak, to je náhoda. Původně jsme byli dva muži a dvě ženy, ale pak k nám shodou okolností přibyla ještě jedna.

Proboha, to ne, s takovými věcmi se nežertuje. Telefon je dnes tak prorostlý s našimi životy, že je obdobou mozku. Svěřujete se mu se vším. Jediný rozdíl je, že mobil je zamčený na PIN.

K dnešnímu dni jich vzniklo už čtyřicet devět. Zhlédl jsem jen část z nich, asi patnáct verzí. K remakům mám zvláštní vztah, miluji je a nenávidím současně. Těší mě, že někdo převzal mé dílo. Pak ale zjistím, že třeba vynechali určitou scénu nebo předělali závěr, který je podle mě jeho podstatou. Jakmile mi sledování předělávek už nepřinášelo radost, přestal jsem je sledovat.

Ne.

Zbožňuji Miloše Formana, je to jeden z mých nejoblíbenějších filmařů. Nejraději mám od něj Amadea.

Ano, ale nepůjde o komedii, a vlastně ani o drama. Žánrově to nedefinuji, bude to prostě příběh o osudu, o tom, jak mohou drobnosti naprosto změnit naše životy. V jeho středu budou tři páry z Milána. Natáčet začneme v říjnu.