Kreyson je sopka, která vybuchla. Kameny z ní padají dodnes, říká zpěvák Ladislav Křížek

Člověk chce většinou dělat hudbu tak, jak to cítí. Já to chtěl také a snažil jsem se mluvit do toho, co tenkrát Citron vytvářel a nahrával. Šéfem kapely byl ale bubeník Radim Pařízek, a u něho jsem tu a tam se svými nápady narazil.

Když mi tedy už potřetí řekl, abych si udělal svou kapelu, poslechl jsem ho. Vznikl Kreyson, má srdcová záležitost. To platí dodnes. Byla to pomyslná sopka, která vybuchla a ze které padají kameny dodnes.

A nejde už zdaleka jen o koncerty a desky. Jezdíme také hrát našim fanouškům k narozeninám, na svatby nebo křtiny jejich dětí či vnoučat. Je nádherné se s nimi obejmout a zazpívat si Vzdálenou.

Moc mě také těší naše akustické koncerty v divadlech, které jsou obohaceny přítomností místního dětského pěveckého sboru, se kterým si na závěr společně zazpíváme.

Mé srdce mě táhne do divadel ke svým fanouškům, kteří mě provázeli celý život. Moc si jich vážím a chci jím dopřát, aby si v divadle koncert užili v komfortu, bez front, strkanic, veškerých rušivých elementů a s dokonalou akustikou, které právě divadelní prostor nabízí.

A co se týče letních koncertů Kreysonu, fanoušci dostanou přesně to, co očekávají. Celá kapela nechá na podiu své srdce i talent a díky Jardovi Bartoňovi, který je součástí stálé sestavy Kreysonu, uslyší ty největší hity s věrnou autenticitou. Jarda patří mezi elitní kytarovou špičku a mám radost, že je zpátky.

Ano, zpočátku jsem chtěl mít sólový projekt postavený na svém jménu. Jenže by to stejně byla kapela, a tak jsem cestou vlakem z Ostravy do Prahy pojal nápad, že bych pro ni měl spíš vymyslet nějaký dobrý název. Takový, který souzní s mým příjmením.

Když jsem v Praze vystoupil a sedl do autobusu jedoucího domů do Loun, napadlo mě slovo Kreyson. Slyšel jsem v něm své poangličtěné jméno spojené se slůvkem son, tedy syn. Existuje řada historek o tom, jak ten název vznikl, ale jen takhle je správná.

Původním kytaristou mého projektu měl být Miloš Dodo Doležal, v jehož kapele Vitacit jsem zpíval předtím, než jsem přišel do Citronu. Miloš z toho ale vycouval, a tak jsem se dohodl s kytaristou Jardou Bartoněm z Citronu. A byla to úplná bomba.

Sloku jsem si vymyslel už v pubertě. Neměla dlouho žádný text, ale když jsme ji začali v roce 1990 nahrávat, dodělali jsme refrén i text. Vyšla už na prvním albu Kreysonu nazvaném Anděl na útěku.

Na zpěv je to velmi těžká písnička. Můj brácha Míra mi tenkrát dokonce říkal, že sice zní dobře, ale kdo z lidí si ji se mnou zazpívá. Já ale ty věci neřešil, protože to takhle přišlo samo.

Dostal jsem dar a v nějakých sedmadvaceti letech, tedy v dobách největší životní i umělecké síly, jsem do toho dal všechno, co ve mně v tu chvíli bylo. Zrovna tak i to platilo o desce Radegast v Citronu.

Měl jste písničku Vzdálená vždycky rád?

Ano, považoval jsem si vždycky za svůj největší hit. Mám velkou radost z toho, že dnes, když jezdíme hrát na narozeniny a další společenské akce, se vedle Vzdálené stala hitem i píseň Schoulená. Mám z toho velkou radost.

K tomu mě dovedla odezva okolí. Myslím si, že zpěvákem se člověk nestává, ale rodí. To jsou například Karel Gott, Ronnie James Dio, Rob Halford z kapely Judas Priest, Andrea Bocelli. To jsou mistři zpěváci.

Všechno souvisí se vším. Člověk je pořád jenom člověk, vyvíjí se, potkává jiné lidi a každý člověk má svou vlastní cestu.

Ano, Damiens a jeho megahit Mám Tě rád zní vedle Vzdálené a Schoulené jako další, který chtějí naši fanoušci slyšet na našich vystoupeních. Jestli však společně s bratrem Mirkem pojedeme ještě na nějaké turné, je ve hvězdách. Tři zlaté desky by si asi ještě zasloužily takové závěrečné antré příběhu Damiens, dvou zpívajících bratrů.

Damiens byli přizvání na turné s Karlem Gottem, Leonou Machálkou a Karlem Svobodou. Jak řekli Karel Svoboda a Karel Gott, nikdy tady nic podobného tady nebylo. Dva zpívající bráchové.