Článek
Proč jste plakát navrhl?
Pražský koncert pořádala produkční společnost Mars, která sestávala z mých kamarádů Jakuba Mejdřického, Michala Ambrože, Jiřího Růžka a Lubomíra Schmidtmajera. Oslovili mě, abych k němu navrhl plakát. Můj návrh pak poslali do londýnské kanceláře Rolling Stones, kde byl schválen.
Jenže pak se ozvala společnost Anhauser Bush, která produkovala celé tehdejší světové turné kapely nazvané Urban Jungle. Její zástupci nám oznámili, že vizuál je pro všechny koncerty jednotný a není možné ho pro jednu akci měnit.
Jak jste to přijal?
Zpočátku jsem měl pocit, že po letech ústrků od komunistické cenzury se poprvé setkávám s cenzurou kapitalistickou. Ale bylo to tím, že jsem byl špatně informovaný. Postoj promotérů byl pochopitelný, a kdybych byl na jejich místě, postupoval bych úplně stejně.
Z čeho jste při tvorbě plakátu vycházel?
Pořadatelé tuzemského koncertu tenkrát pracovali se sloganem Kameny se valí do Prahy. Já jsem ho doplnil o slogan Came to give lick in the great cleanup, tedy něco ve smyslu Přijeli pomáhat s velkým úklidem. Právě ten jsem na plakátu použil.
Byl na něm slavný znak kapely, vyplazený jazyk, který olizováním odstraňuje z bílé plochy červené pěticípé hvězdy. Bylo to takové zjevné politikum, jakkoli jsem se ho ve své práci obvykle nedopouštěl.
Plakát, který pro koncert Rolling Stones na Strahově v Praze v roce 1990 vytvořil Karel Haloun.
Plakát tedy do výroby vůbec nešel?
Bylo ho vytištěno tři sta kusů, dvěma barvami sítotiskem. Byli jím českou produkcí obdarováni ti, kteří se o přípravu koncertu nejvíc zasloužili.
Mají ho tedy také Rolling Stones?
Prý ano. Kdosi mi říkal, že visí v jejich londýnské kanceláři. Členové kapely ho viděli také na pozdním obědě v pražské Rybárně, na který je pozvala tehdejší první dáma Olga Havlová.
Plakát, který provázel celé tehdejší turné Rolling Stones, tedy i koncert v Praze.
Byl jste tam také?
Ano, byl. Pamatuju si, že se mi podařilo vylít pivo na kytaristu Rona Wooda. Jinak jsem ale spíše sledoval, co se děje.
A co se dělo?
Všiml jsem si třeba, že tehdejší koncertní klávesista Rolling Stones přišel za Jimem Čertem, který tam hrál, a řekl mu, jestli by to, co právě hraje, mohl zahrát ještě jednou trochu pomaleji. A pak se ho zeptal, jestli mu nevadilo, kdyby ten motiv někdy použil.
Jaký zážitek pro vás byl samotný koncert?
Rolling Stones patří k mým nejoblíbenějším kapelám, takže setkání s ní i možnost vidět koncert pro mě byly zásadní. Když hráli, naivně jsem se domníval, že se všechno mění. Bylo to ale jednoznačné potvrzení konce čtyřicet let trvajícího režimu.
A má radost byla o to větší, že předkapelou byli moji kamarádi Vladimír Mišík se skupinou Etc…
