Článek
Málokdo přitom ví, že kytarista Keith Richards, který hudbu vymyslel, prostě jenom zpracoval svůj sen.
Tento spoluzakladatel kapely tvrdí, že v uvedeném roce jednou brzy ráno, stále ještě dost ospalý, sáhl po své kytaře a přenosném kazetovém magnetofonu Philips a nahrál několik desítek sekund melodie, která ho právě napadla. Pak znovu usnul a zařízení zachytilo dalších asi čtyřicet minut jeho chrápání.
Když si pásku druhý den poslechl, nemohl uvěřit vlastním uším. Slyšel přesně ten riff, který se brzy stal poznávacím znamením kapely a jedním z nejznámějších zvuků v historii rocku.
Není přitom stoprocentně jisté, kde přesně se zmíněný příběh stal. Dodnes je ve hře několik míst, jmenovitě hotel Fort Harrison na Floridě, londýnský Hilton, Richardsův byt v Chelsea nebo jeho dům v Carlton Hill. Sám kytarista s chutí zmiňuje různé verze, což jen přispívá k tajemství příběhu písně.
Rolling Stones nicméně tehdy byli v aktivním koncertním pohybu a ani jejich vztah k návykovým látkám nenapomáhal tomu, aby si pamatovali detaily.
Zajímavé je, že si Richards vysněnou pasáž zpočátku nepředstavoval jako kytarový riff. Plánoval ji zaranžovat pro dechovou sekci. První demosnímek se tudíž od konečné verze skladby tak, jak ji známe z oficiální nahrávky, dost liší.
Richards také nebyl zprvu přesvědčen, že (I Can’t Get No) Satisfaction, kterou většina světa nazývá pouze Satisfaction, má potenciál stát se hitem. Zdála se mu příliš syrová, nedokončená, příliš experimentální.
Kapela měla ovšem jiný názor a přiměla ho k tomu, aby skladbu dokončil. Hitem se pak stala velice rychle.
Text písničky napsal zpěvák Mick Jagger, stalo se to údajně u bazénu. Vnesl jím do skladby poselství, které korespondovalo s myšlenkami hudební generace šedesátých let. Zpívá o konzumní společnosti a všímá si rostoucí nespokojenosti a frustrace mladých lidí.
Píseň byla poprvé vydána jako singl ve Spojených státech v červnu 1965 a byla také na americké verzi čtvrtého studiového alba Rolling Stones Out of Our Heads, které vyšlo v červenci téhož roku. Stala se hitem a zajistila jim úspěch za oceánem.
Keith Richards, autor skladby, hrál se svou kapelou 4. července 2018 v pražských Letňanech.
Ve Velké Británii se zpočátku hrála pouze v pirátských rozhlasových stanicích, protože její text byl považován za sexuálně sugestivní. Později se stala čtvrtým singlem číslo jedna kapely v britské prodejní hitparádě.
V roce 1998 byla uvedena do Síně slávy Grammy. V roce 2006 byla přidána do amerického Národního registru nahrávek Kongresové knihovny, což je první a zatím jediná nahrávka Rolling Stones, která byla do tohoto registru zařazena.
V roce 2021 se pak umístila na jedenatřicátém místě v žebříčku 500 nejlepších písní všech dob amerického časopisu Rolling Stone.
