Článek
V praxi se ale na pódiích tu a tam objevily i mizerné kousky a letos byly některé až bizarní. Ať už šlo o otravné houseové nudisty Mailine Magic Orchestra, kteří svou žalostnou tucku oslabili ještě žalostnější choreografií, či třeba Lovermana, jenž svůj vyhrazený čas prokrafal s davem a z toho, co umí, skoro nic nepředvedl.
Program Colours of Ostrava je zkrátka jako na jiných festivalech. Každý koncert není zlatý, jsou mezi nimi i stříbrné či bakelitové. Je to ale paradoxně pro tuhle akci dobrá zpráva, protože jí dává lidštější ráz.
Pořadatelům každopádně nelze upřít, že do nabídky vytrvale infiltrují zástupce mladé české scény, té, která by měla vytvářet příští tuzemský mainstream. Letos se na festivalu objevili Ben Cristovao s hosty Adamem Mišíkem a Sofianem Medjmedem, Calin, zkušený raper Vladimir 518 spojený se zpěvákem 7krát3 či provokatér Mat213.
Nebylo to vždy osvěžující, nicméně má-li festival co do věkové skladby diváků oslovovat nové, je to nejlepší možná cesta. Každý přece vidí, že na Colours jezdí poměrně zralí fanoušci, a to už řadu let.
Největší záhadou letošního ročníku byla obrovská kaluž před druhou scénou. Byla tam první den a byla tam i den čtvrtý. Trochu se časem zmenšila, slunce ji vysušilo, ale stejně zabírala velký prostor. Taková Jana Kirschner by měla diváky jistě i na jejím místě, ale komu by se v ní chtělo stát.
Otázkou roku je, proč ji pořadatelé nezasypali? Čímkoli.
