Ceny Anděl měnily název, vítaly světové hvězdy, jezdily vlakem do Ostravy a probíhaly také v ulicích

Jako Výroční československé hudební ceny se dnešní Ceny Anděl zrodily v roce 1991. Byly plodem nadšení, které u nás pár měsíců po sametové revoluci na hudební scéně vládlo.

S myšlenkou založit je přišel dramaturg Československé televize Radim Smetana. Byl u toho i tehdejší šéfdramaturg Československé televize Jiří Balvín a vzorem jim byly americké ceny Grammy.

Ucelenou podobu vymysleli společně s dalšími kolegy při cestě do Velké Británie, kde televizní štáb natáčel hitparádu. Po návratu je už začali organizovat.

Pořadatelem tehdy byla Československá televize, a protože na cestě do Londýna navštívili lidé z našeho štábu nejenom slavného dýdžeje Johna Peela, ale i diskotéku Palladium, rozhodli se uspořádat ceny symbolicky v pražském Palladiu. Tím tehdy byl kulturní dům Eden v pražských Vršovicích, dnes chátrající v žalostném stavu. První ročník se odehrál 20. března 1992.

Moderoval ho Martin Hrdinka, nejlepší zpěvákem se podle hlasování sto šedesáti oslovených akademiků stal Pavol Habera, nejlepší zpěvačkou Bára Basiková, kapelou Lucie a do síně slávy jako první vstoupil Karel Gott.

To z něj sňalo jisté prokletí, které po revoluci potkalo prakticky všechny představitele československého socialistického popu. Co na tom, že mezi nimi byli i skvělí zpěváci.

„Rodící se nový trh mě nemohl zaskočit, protože jsem ho znal velmi dobře z Německa,“ uvedl později Gott. „Zaskočil spíš mé kritiky. Mile mě překvapilo, jak akademie odpověděla všem, kteří mi nepřáli. V tu chvíli diskuse o mé budoucnosti skončily.“

K vytvoření ceny pro vítěze jednotlivých kategorií byl na prahu roku 1992 osloven výtvarník Vladimír Kaše. Neměl na to moc času, a tak narychlo vznikla figurka s čepičkou. Dnes už je sběratelskou raritou, protože ji doma mají nejspíš pouze vítězové.

Už pro druhý ročník totiž Kaše vymyslel nové ceny, keramické gramofonky. Byla to i reakce na přejmenování cen.

V otevřené anketě totiž akademici nově vybrali jméno Gramy, čímž přiznali inspiraci zmíněnými americkými hudebními cenami, ale zřejmě se i domnívali, že to bude více světové.

Skončilo to v roce 1997, kdy po intervenci ze zámoří museli pořadatelé název změnit kvůli tomu, že příliš připomínal ceny Grammy. V březnu roku 1998 se tedy v pražské Lucerně poprvé vyhlašovaly Ceny Akademie populární hudby, přičemž byl tento název používán s malými obměnami i v dalších letech.

V roce 1997 vymyslel a vyrobil třetí podobu ceny výtvarník Jaroslav Róna. Zrodila se soška anděla hrajícího na dřevěný dechový nástroj šalmaj. Vysoká je necelých čtyřicet centimetrů a podle Róny v sobě spojuje dvě neslučitelná lidská přání.

„Vycházel jsem z předpokladu, že nejvytouženější uměleckou cenou je Oscar a nejčastějším lidským snem je létat. Anděl je něco jako Oscar a letadlo dohromady,“ vysvětlil.

Anděl se poprvé v názvu cen objevil v roce 2002, kdy se v pražské Peagas Areně vyhlašovali vítězové ankety Anděl 2001.

Ekonomicky se anketě nejlépe dařilo ve druhé polovině devadesátých a první polovině nultých let. Měla dokonce dost peněz na to, aby se na slavnostních večerech objevovaly skutečné hvězdy světové populární hudby.

V Hudebním divadle Karlín v Praze v roce 1994 na slavnostním večeru jako hosté vystoupili Boney M a Level 42. O rok později to na stejném místě byli Lightning Seeds, Fun Factory a Yaki-Da a dva roky poté přijel do Lucerny Chris Rea.

Nejsilnější seznam hostů vytvořili pořadatelé Cen Akademie populární hudby ve Veletržním paláci v Praze v březnu 1999. Přijeli tam R. E. M., Cher a Andrea Bocelli.

V roce 2000 vystoupili ve Veletržním paláci Sarah Brightmanová, Dolores O’Riordanová z Cranberries a Sasha, v dalším roce tamtéž Manic Street Preachers, Morcheeba a Eros Ramazzotti.

V roce 2002 ještě přijeli do Peagas Areny Blackmore’s Night a Brathanki a potom už nejvzácnější hosty tvořili prakticky jen slovenští umělci.

V letech 2004 až 2008 učinili pořadatelé Cen Anděl výrazný krok směrem k hudebním fanouškům. Ceremoniál střídavě pořádali v Praze a Ostravě, přičemž do Ostravy vyrážel takzvaný Andělský vlak, který na akci vezl nejenom hudebníky a lidi z branže, ale i některé fanoušky. V jednom vagónu se po celou cestu hrálo, výrazně veselo bylo ale v celém vlaku.

V Praze i Ostravě se v den vyhlášení vítězů otevřela takzvaná Andělská ulice. V hlavním městě se jí stala Národní a v moravské metropoli Stodolní. Hrálo se ve všech klubech, kterých bylo v obou ulicích víc než dost, a vstup na klubové koncerty byl zdarma.

V posledních letech už se pořadatelé ale soustředí jen na hlavní ceremoniál konaný v Praze a jeho důstojný průběh.