Článek
Zvuk vaší nové desky The Clearing znatelně odráží hudbu sedmdesátých let. Čím vás tato éra přitahuje?
Oddie: Sedmdesátá léta minulého století byla obdobím, kdy se v popové hudbě prosazovala kytara. Muzikanti ve skladbách využívali minimalistickou paletu, přesto často vytvářeli opravdu nezapomenutelná díla, ve kterých kladli důraz na písňové texty a muzikálnost.
Připadalo nám strhující a v jistém smyslu svěží vrátit se k těmto základům a skutečně se soustředit na klíčové hudební prvky. Moderní produkční techniky se jim totiž někdy brání.
Přestože jsme se v tvůrčím procesu mírně posunuli, album jsme nahráli podle sebe a zůstali věrní zvuku Wolf Alice.
S novinkou jste přešli pod křídla jiné nahrávací společnosti. Po spolupráci s britským nezávislým labelem Dirty Hit, pod nímž jste vydali tři předešlá alba, nyní působíte u amerických Columbia Records. Co vás k výměně přimělo?
Amey: Naší hudbou chceme oslovit co nejvíce lidí a Sony (mateřská společnost, pod níž spadají Columbia Records – pozn. red.) nám k tomu poskytnulo příležitost. I když vůči Dirty Hit pořád cítíme respekt, byli jsme už připravení navázat spolupráci s partnerem, který by nám mohl pomoci s růstem na mezinárodním trhu.
Ellis: S týmem z Columbie jsme si navíc skvěle sedli na osobní bázi. Je to nesmírně oddaná, talentovaná a pracovitá parta lidí. Vnímáme to jako krok správným směrem.
Texty k novým písním, které pro kapelu od začátku píše Ellie Rowsellová, jsou tentokrát introspektivní a mnohem osobnější než dřív. Změnila se tím dynamika kapely?
Oddie: Abych byl upřímný, nemyslím si, že by to naši dynamiku nějak poznamenalo. Šlo hlavně o posun v zaběhlém postupu. Tím, že Ellie pracovala na písních tak intimně a do detailů dlouho před jejich samotným nahráváním, jsme jejímu tvůrčímu záměru mnohem lépe porozuměli.
Můžete posun ilustrovat na nějakém příkladu?
Ellis: Na desce je třeba píseň Safe in the World, která začala jako velmi jednoduchá klavírní balada. Zpočátku jsme si říkali, že by bylo zajímavé zjistit, jak by zněla s rytmickou částí, ale shodou okolností jsme ji napoprvé odpálili bez klavíru.
To, co jsme uslyšeli, se nám moc líbilo. Přidali jsme trochu kytary a smyčců a od této podoby se skladba prakticky nezměnila. Je dobré se spoléhat na šťastné náhody.
Často zmiňujete problémy, kterým v současnosti čelí začínající skupiny. Který vnímáte jako zásadní?
Amey: Konkrétně jsme mluvili o tom, že pro nové a začínající kapely je dnes velmi obtížné koncertovat. Máme zkušenost, že bez podpory jiných, už zavedených hudebníků a také provozovatelů koncertních míst nebo promotérů to nejde vyřešit. Hudební scéna je ekosystém a všechny jeho oblasti vyžadují pozornost.
Máte tušení, jakým směrem se teď Wolf Alice bude ubírat?
Oddie: Doteď jsme napínali síly výhradně na propagaci poslední desky. Každý z nás se nyní bude samostatně věnovat psaní nových písní. Na naší kapele miluji právě to, že nikdy nevíme, kam se příště muzikálně vydáme.
