Článek
Pražské Národní divadlo uzavřelo v minulých dnech smlouvu s Teatro di Roma o dlouhodobé spolupráci. Jakou jste v tom jakožto česká herečka žijící v Římě hrála roli?
Podnět ke spolupráci vzešel od ředitele pražského Národního divadla Daniela Dvořáka před půldruhým rokem. Právě proto, že jsem herečka žijící a hrající v Římě dlouhá léta, ujala jsem se zprostředkování kontaktu s Giorgiem Albertazzim, vedoucí uměleckou osobností Teatro di Roma - Teatro Argentina, které má v Římě postavení odpovídající Národnímu divadlu.
Albertazzi je dnes nejvýznamnějším italským hercem a navíc má velký vztah k českému umění. Režíroval film Andělé moci, který vznikl podle hry Pavla Kohouta Marie bojuje s anděly, v němž jsem hrála hlavní postavu a získala za ni ocenění v Itálii i ve Francii. V roce 1991 jsme spolu účinkovali ve scénickém přepisu Havlových Dopisů Olze. To vše způsobilo, že Albertazzi je velmi nakloněn kulturní výměně obou divadel.
V čem je podle vás tato spolupráce cenná?
Především si myslím, že je to vůbec první spolupráce mezi italským a českým divadlem a to taková, která se neomezí jen na výměnu jednoho divadelního představení, ale znamená začátek trvalé spolupráce obou scén, která může přinést mnoho cenného pro obě strany.
V příštím roce by měla přinést i nastudování hry Alberta Bassettiho Prodavači duší v italské i pražské verzi a společné uvedení obou verzí v jednom večeru v Praze i Římě. V italské inscenaci hrajete hlavní roli. Nezahrála byste si ji i v češtině?
Určitě by to bylo zajímavé a už o tom s šéfem činohry ND Michalem Dočekalem jednáme. Pokud to dovolí provozní okolnosti, ráda bych se o to pokusila, i když to je samozřejmě pro herečku velmi náročný úkol. Už jen proto, aby se jí obě jazykové i inscenační verze nemíchaly dohromady. Ale k Bassettiho hře mám velmi blízký vztah, její myšlenka, že divadlo nesmí zemřít, ale musí žít, je i mým životním tématem.
Jste jediná evropská herečka, která hraje současně v němčině, italštině, francouzštině i češtině. V které z nich hrajete nejraději? Jak se jazyk promítá do hereckých prostředků?
Nemohu říci, že bych upřednostňovala jeden jazyk proti ostatním. Dnes už ve všech těchto řečech nejen hraju, ale i myslím, takže někdy ani nevnímám, ve které z nich právě jednám. Každý jazyk ale sugeruje jiný herecký projev, němčina je velmi přesná, italština temperamentnější, čeština zase měkčí a citovější. Ale hlavně - každá řeč má jinou hudebnost, jinou kadenci věty a dokud toto neovládáte, zůstanete v jazyce cizincem.
Kromě činohry se věnujete i tanci a dosáhla jste v této oblasti vysoké profesionality. Co chystáte nového?
Tanec je moje celoživotní vášeň a až se podruhé narodím, tak asi budu už jen tančit. Setkala jsem se s báječnou choreografkou Patrizií Cerroni, která vede soubor Danzatori scalzi (Bosí tanečníci). Společně připravujeme taneční představení, v němž já ztělesním postavu královny Alžběty a Cerroni Marii Stuartovnu. Scénář píše dramatik Alberto Bassetti, autor Prodavače duší.
Život pro divadlo
Jitka Frantová je absolventka herectví na JAMU v Brně u Vlasty Chramostové. Během studií účinkovala ve Státním divadle v Brně a v rozhlase. Studovala i zpěv, tanec a pantomimu, což jí otevřelo cestu k mnoha herecko-tanečním projektům. Působila v divadlech v Uherském Hradišti a Kolíně, kde vytvořila desítky postav klasického i současného repertoáru. Od roku 1959 byla deset let členkou pražského Divadla Rokoko. Hrála ve filmu, televizi i rozhlase. V roce 1969 byla nucena emigrovat a žila pak s manželem, novinářem a politikem Jiřím Pelikánem (zemřel 1999), v Itálii.
Hraje v Německu, Rakousku i Itálii, kde vytvořila na 80 filmových, televizních a rozhlasových rolí. Ve vídeňském divadle Grüne Wagen ztělesnila hlavní postavu v Čapkově Věci Makropulos, za roli Madama Pace v Pirandellově hře Šest postav hledá autora získala v Itálii hereckou cenu Protagonisti, v hlavní roli Normy Desmont ve hře Sunset Boulevard projela úspěšně Německo i Švýcarsko. Po 25leté pauze se objevila v českém televizním seriálu Konec velkých prázdnin podle scénáře Pavla Kohouta a Jeleny Mašínové. Kromě činohry se věnuje i tanci.
Alžběta je postava, která mě odjakživa velmi přitahuje. Kromě tohoto projektu samozřejmě pokračuji ve zvládání tajů argentinského tanga. To je věda, filozofie, vášeň na celý život.