Halina Pawlowská: Každé rande, které skončí láskou, je ideální

Článek

Vaše poslední kniha se jmenuje Rande. Kdy jste byla na rande naposledy?

Kdy jsem byla na klasickém rande naposledy? Tohle nechci prozradit, protože to se čtenář dozví v mé knížce.

A jak vypadá vaše ideální rande?

Každé rande, které skončí láskou, je ideální. A když myslím lásku, tak nemyslím jen sex.

Jak se na něj připravujete? Liší se to třeba nějak věkem?

Jistěže se přípravy liší věkem. Můj obličej v osmnácti nepotřeboval tolik make-upu jako teď. Snadněji jsem se oblékala do džín a taky jsem se vznášela na vysokých podpatcích, protože jsem neměla strach, že upadnu. Teď mám strach nejen, že upadnu, ale že už nevstanu…

Napsala jste přes třicet knih, k tomu řadu článků, scénářů… Jak vypadá váš běžný pracovní den?

Píšu většinou kvečeru a v noci. Píšu ráda, když ovšem nemusím… Často ale musím, a to se pak moc lituju.

V rodině máte dlouhověkost, která je také častým námětem vašeho psaní. Kdo je v ní rekordmanem?

Tchyně umřela, když jí bylo devadesát pět a půl, maminka, když jí bylo skoro devadesát pět, táta umřel v devadesáti po flámu a má teta Anna umřela, když jí bylo sto a nesla dva kbelíky plné vody.

Ve svých knihách popisujete často své soukromí. Je někdo kolem vás, kdo vám vytyčil hranici: nepiš o mně?

Neopisuji realitu. Mí nejbližší, včetně kamarádek a rodiny, to samozřejmě vědí. Nikdo mi nemusí vytyčovat hranici, ta hranice je ve mně! Všechny pocity v mých knihách jsou autentické, ale realita s fikcí se pábitelsky mísí.

Vaší autorskou sílou jsou povídky. Liší se nějak ty, které připravujete pro rozhlas, od těch, co vyjdou tiskem?

Když v rozhlase, konkrétně na Dvojce v Omeletkách, čtu své povídky, tak čtu ty, které jsem napsala, a čtu je, jak byly napsané. Když ovšem vyprávím v rozhlase nějaký svůj příběh, tak to není povídka, to popisuju situaci tak, aby to bylo fajn pro audio médium.

Na televizní obrazovku jste – podle databází – vstoupila před desítkami let. Liší se nějak role, které dostáváte? A jak?

Kdysi jsem si všechny své role sama napsala, dnes dostávám i role ze scénářů jiných autorů. Dřív jsem hrála mladé ženy, které chtějí někoho sbalit, dnes hraju potrhlé báby, které nebalí nikdo.

K relaxaci mnohých patří kultura po práci: divadlo, kino, dobrá kniha. Vás kultura živí. Jak a při jaké činnosti odpočíváte?

No… nevím, zda bych řekla, že mne kultura živí, spíš bych řekla, že já, i když kulturu vytvářím, tak při ní taky odpočívám. Mám ráda filmy, mám ráda divadlo, miluju knihy…

Blíží se Vánoce. Dáváte je pod stromeček?

Ráda dávám knihy, je jedno, o jaký jde žánr, vždycky jde jen o to, aby ta kniha byla dobrá! A tak je to vlastně se vším. I s lidmi. Je fuk, zda je to žena, dítě, muž, je fuk, jaké má pohlaví, jaký má věk i povolání, jde jen o to, jestli ten člověk je fajn a hodný, anebo je to blbec a padouch.