Článek
Už jen skutečnost, že Suchý i v tomto věku píše, režíruje a víceméně pravidelně vystupuje na jevišti divadla, které založil před sedmašedesáti lety, je úkaz – minimálně v českém, možná i středoevropském prostoru.
A blíží se ke světovým „rekordmanům“: Američan George Abbott (1887–1995) režíroval v divadle ještě ve svých 106 letech, ruský herec Vladimir Zeldin (1915–2016) na jevišti oslavil své 101. narozeniny, proslulý britský divadelník Peter Brook (1925–2022) režíroval a cestoval s inscenacemi i po devadesátce.
Dlouhověkost nedoprovázená sešlostí téměř vždy svádí ke zvědavosti, co za tím je. Jistě: geny, štěstí, ale určitě nejen – když je lidem, kteří se dožijí velmi vysokého věku, položena otázka, díky čemu tu svoji káru táhnou tak dlouho, často je slyšet odpověď ve smyslu, že v zásadě jsou nastaveni optimisticky. A tady se nabízí domněnka, zda Suchého hravá, zábavná, radost rozdávající tvorba nenese podíl na jeho vitalitě a výdrži.
Dovolte zcela osobní řádky. V roce 1968 začal vycházet časopis pro děti a mládež Sedmička. Matka mi ho tehdy kupovala. Já coby žák základní školy jsem se v něm ke svému údivu dočetl, že Jiří Suchý je ročník 1931.
Na pohled mi přišel mnohem mladší. Sakra, je možné, že je takhle starý, říkal jsem si – vždyť mu za pár let bude čtyřicet! Úplně jsem se jeho věku lekl. No a teď? Je mi stejně tolik, kolik let existuje Semafor. A Jiří Suchý je stále u toho…
