RECENZE: Šlitr v Semaforu nápaditě a napořád

Proč právě extravagantní? Jak píše Jiří Suchý v krásně vypraveném programovém bulletinu, toto slovo neznamená jen přehnaný nebo výstřední, ale i nápadný. A jeho šlitrovský večer je nejen nápadný (mimo jiné i počtem třiceti písniček, které v něm zazní), ale i nápaditý.

Začíná jako film, což je oblíbené médium Jiřího Suchého, ale záhy přejde v koncert, v němž se v rychlém sledu střídají jak semaforské hity, jako je Píseň o rose, Tři tety nebo Kočka na okně, ale i ty pozapomenuté, třeba holanovsky tajuplný song Na vrata přibili můj stín nebo nostalgický šanson Jiřího Šlitra a Pavla Kopty Dnes naposled.

Vtipné komentáře Jiřího Suchého se promítají na zadní prospekt a on sám ve druhé polovině zavzpomíná na Jiřího Šlitra osobně.

Večer dokládá nejen vtip, poezii a hudební originalitu písniček Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého (plus zmíněného Pavla Kopty a Williama Shakespeara), ale i pěveckou a hereckou úroveň stávajícího semaforského souboru.

Diváci samozřejmě nejvíc touží po Jiřím Suchém a Jitce Molavcové. První z nich potěší diváky v první polovině Árií měsíce a nádherně přednesenými Kamarády, ve druhé pak zmíněným Stínem. Jitka Molavcová s kovbojským nadhledem vystřihne Zdvořilého Woodyho, trochou ironie obdaří Píseň o rose a zazáří v lyrickém italském šansonu. Společně s Jiřím Suchým pak vystřihnou i temperamentní Je nebezpečné dotýkat se hvězd.

Semafor dnes ale není jen divadlem dvou hvězd. Během večera zazáří i Olina Patková, zpěvem, vtipem i trubkou se blýskne Michal Stejskal, lyrickým sopránem a půvabem Lucie Černíková (i její dcera Sofie Pavlíková), šansonovou noblesou Jolana Haan Smyčková a suchým humorem Jiří Štědroň.

Ve vynikajícího zpěváka vyrostl Petr Macháček, jeho podání Nejkrásnější krajiny z Dobře placené procházky je opravdu zážitkem, z Michala Merhauta a Natálie Hrychové roste pozoruhodná pěvecká dvojice, jejich operní extempore potěší jak zpěvem, tak i humorem.

A pak je tu skvěle sezpívaná i sehraná trojice Eliška Hurábová, Magdalena Jedličková a Veronika Tichá, vládnoucí nádhernými hlasy, jejíž každý návrat na jeviště je radostí. Ale co je nejdůležitější, všichni umí zpívat „semaforsky“, se smyslem pro obsah textu a citem pro žánr. Což dvojnásob platí i o bezvadně sehrané semaforské kapele, kde každý je sólistou a zároveň citlivě vnímajícím členem muzikantské party.

Bouřlivý ohlas premiéry napovídá, že šlitrovský večer by se mohl stát repertoárovou trvalkou. Jiří Šlitr, vzdor tomu, že mu bylo dopřáno setrvat na divadelních prknech jen deset let, tak snad už v Semaforu zůstane napořád.